Až teprve o pět let později 1862 založili podobný klub Rakušané, následovali 1863 Švýcaři a Italové, 1869 Němci a 1874 konečně Francouzi.
V pozadí vzniku Alpine Club byli dva angličtí viktoriáni Shirley Edward Kennedy a William Mathews, kteří si tuto myšlenku ujasnili při společných výstupech v Alpách. Do Londýna svolali schůzku dvou desítek nejvýznamnějších britských alpinistů a založili Alpine Club 1857. První prezident John Ball nejen že zorganizoval spolek, ale zároveň položil základní kámen specializované horolezecko-metodické literatury, horolezeckých průvodců a také horolezeckých časopisů.
Dobytí Matterhornu a Piz Buin
Jaká to byla doba? 14. července 1865 vylezl Edward Whymper na Matterhorn ze severu a o tři dny později Jean Antoine Carrel od jihu.
Ve stejný den jako Whymper na Matterhorn vystoupili na Piz Buin Joseph Anton Specht (později zakládá Německý alpský spolek DAV) a Johann Jakob Weilenmann (dříve založil Švýcarský alpský spolek SAC Schweizer Alpenclub).
Další významné alpské spolky
Oesterreichischer Alpenverein (ÖAV nebo OeAV) byl založen v Zeleném sále Akademie der Wissenschaften ve Vídni. Podíleli se na tom studenti Paul Grohmann, Edmund von Mojsisovics, Guido von Sommaruga a geograf Friedrich Simony. 1873 fúzoval rakouský Alpenverein s německým Alpenvereinem do společné organizace Deutscher und Österreichischer Alpenverein. Po anšlusu Rakouska Třetí říší 1938 se změnil pouze na německý. Po 2. světové válce byly obě horolezecké organizace zrušeny kvůli nacistické nákaze. Rakouský Alpenverein byl znovu založen 1945 a německý až 1952.
Jean Antoine Carrel využil finanční podporu Italského alpského spolku Club Alpino Italiano (CAI), který byl založen právě za účelem prvovýstupu na Matterhorn. Založil ho v Turíně ministr financí a horolezec Quintino Sella.
Rudolf Theodor Simler svolal 35 mužů z celého Švýcarska do Bahnhofbuffet Olten a založil Schweizer Alpen-Club (SAC). Rudolf Simler přednášel chemii a geologii na univerzitě v Bernu. Poukazoval, že dobývaní Alp je doménou cizinců a chtěl to změnit. Celé 19. století se klub považoval za sdružení středostavovské elity.
Restaurace otevřená 1856 na vlakovém nádraží Olten mezi nástupišti 4 a 7 je v provozu dodnes. Díky své poloze v jednom z nejdůležitějších švýcarských železničních uzlů je oblíbeným místem pro setkání a schůze firem, sdružení, politických stran, odborů, úřadů a soukromých jednání dalších skupin z celého Švýcarska.
Deutscher Alpenverein (DAV) založili mnichovský student Karl Hofmann, pražský obchodník Johann Stüdl a kaplan z Kalsu am Grossglockner Franz Senn německý Alpenverein. Byli nespokojeni se zkostnatělostí rakouského Alpenvereinu, který tehdy existoval teprve sedm let.
Pojem "německý" zahrnoval německy mluvící oblasti střední Evropy a "německými Alpami" byly myšleny Východní Alpy a někdy se k ni připojovaly sudetské hory a západní část Karpat.
Zakládající schůze se konala v Mnichově U modrého hroznu. Bohužel to místo už neexistuje, protože hospoda Zur blauen Traube (postavena 1850) se přejmenovala na módní Englischer Hof (1872) a pak politicky přijatelný Hotel Posch (za 1. světové války). Smutný osud začal, když za hospodářské krize přestali chodit hosté a hotel byl uzavřen (1927), a byl dovršen na konci 2. světové války, kdy Mnichov vybombardovaly spojenecké nálety (1944-1945) a z ulice nezbylo nic. Prázdné místo se zaplňuje teprve nyní, kdy se zde staví železnice.
Fédération française des clubs alpins et de montagne (FFCAM) byl založený v Paříži jako Club alpin français (CAF). Současné jméno získal 2005. Původní motto znělo: "Pro vlast přes hory." Že šlo o prestižní intelektuální spolek, svědčí, že jednou z prvních členek klubu se stala spisovatelka George Sandová.