Verwallský Matterhorn (patráč není žádnej matráč)

Zablokujeme tedy červeným kabrioletem silnici (což v situaci, kdy Arlbergský tunel prochází rekonstrukcí, způsobí roztomilý kolaps a odřízne Voralberg od Tyrol), spadneme z motorky do příkopu (neboť přestaneme koukat na cestu), nebo ladně opřeme bicykl o svodidlo (vítajíce záminku k nabrání dechu do plic a přerušení té strašné Schinderei *) a koukáme.

Je nebo není to Matterhorn? Není. Ta krásná pyramida je sice nazývaná Verwalský Matterhorn, ale od skutečného Matterhornu se v několika detailech více nebo méně liší.

Na kole jedeme ke Kostnické chatě

Zbavivše se o víkendu svých milovaných ratolestí jejich deportací ke starouškům parkujeme v pondělí v pozdním odpoledni dodávku na parkovišti Verwall ve Svatém Antonínu, ulici Verwallweg. Je zde závora přehrazující cestu, u ní kukaň, v kukani dědek hlídač, a u parkoviště divná cedule omezující stání na maximálně tři hodiny. Zdravíme strejdu hlídače, tážeme se opatrně, a ten nám oznamuje, že omezení parkování platí pouze v zimě, kdy je toto parkoviště východiskem na Lojpu (stopu pro běžkaře), a cedule je divná proto, že je na léto otočená směrem od parkoviště (1420 m).

Montujeme na bicykly přední a zadní kola, na nosiče vážeme gumicukem pytlíky s lany, na záda házíme batohy a vyrážíme podél říčky Rosany po asfaltce a šotolince na milý odpolední výlet údolím Verwalltal k chatě Konstanzer Hütte (1688 m).

Po hodině, deseti kilometrech a převýšení asi 350 výškových metrů (ono prosté převýšení mezi parkovištěm je trošku menší, ale cesta vede cestou nejmenšího odporu, párkrát nahoru a dolů úbočím) jsme u chaty, zamykáme kola u kandelábru, ubytováváme se a honem než kuchyně v 19:00 zavře, objednáváme tyrolské knedlíky. Tři piva na manželskou dvojici, a honem na kutě.

Dlouhý horolezecký den začíná za svítání

Budík pláče před půl pátou, a tak honem napít, nabrat vodu, a chutě nasedat, a jedeme doleva, čili na jih, bočním údolím Fasultal podél potoka Fasulbach po příjemné šotolinové a štěrkové vozové cestě.

Tedy bylo by to milé, kdybych se tak pozorně teoreticky nevybavil, a nečekal, až uvidím žlutou plastovou směrovku Patteriol NO Kante (čtvrtý obrázek na Bergsteigen.com), a tedy nadšeně stoupáme na kostitřasech o sto metrů výše, než bychom měli, a tak zase potupně sjíždíme a pomocí výškoměru v telefonu dohledáváme nezřetelnou odbočku (1885 m).

Zamykáme kola a vyrážíme pěšinkou v trávě a suti, pěšinka je nezřetelná, tu a tam značená červeným flekem na šutru. Nejdříve podél nevýrazného hřbítku, pak strmou trávou s alpskými růžemi a nakonec po pěšinkách v trávě prokvétající bujnými plotnami dorážíme na samotný nástup (2350 m) vpravo od zdaleka viditelného sněhového pole. Zdaleka viditelné ovšem je pouze, pokud není aktuálně skryté za hranou hangu, což je většina cesty vzhůru.

Nádherné lezení po pevné skalní hraně

Navazujeme se a vyrážím ukusovat první délky cesty, která nejprve vede východní stěnou vlevo od hrany. Očekávám nízkou obtížnost, a tak se nepřezouvám a lezu v nástupovkách, což mě hned v první délce překvapí ustřelením nohy metr pod druhým nýtem a patnáct metrů nad prvním. Speciálně do této situace volené kouzelné slovíčko mě však spadnout nenechá.

Tedy opatrně, s dalšími délkami v terénu poněkud domácním, ale jsem za lano velmi rád. Prvních osm délek je lehkými, místy slizkými plotnami, většinou bez možnosti dojištění, a tak by uchazeč o tuto cestu měl zvládat dvojkovou obtížnost v plotně s jedním nýtem v délce.

Někdy kolem půl jedenácté konečně dolézáme na severovýchodní hřeben a charakter cesty se mění. Následuje několik nádherných délek dvojkové až trojkové obtížnosti v perfektní chytovaté pevné skále. Pod sedmnáctou délkou pod rozštíplým výšvihem se konečně přezouvám do lezeček a vychutnávám si čtyřkové délky v milé skále, které nás přivádějí do sedélka, kde je krabice se stěnovou knížkou.

Asi čtyři délky za námi vidíme další lezoucí dvojici, jinak nikde nikdo, jen na Malém Patteriolu na sever od našeho kopce se sluní asi desetičlenná skupinka turistů.

Následuje klíčová délka, vytraverzování vlevo do exponované východní stěny přes chytovatý převísek. Užíváme si lezení ve strmé, pevné a chytovaté skále a koukáme o tři čtvrtě kilometru níž na místo, kde jsme před šesti hodinami nastupovali.

Předposlední délka je asi lezecky nejkrásnější, strmé, pevné, chytovaté, pět nýtů na čtyřicet metrů. Poslední délka po hřebeni tvořeném obrovskými bloky nás dovádí na vrchol (3056 m). Jsou tři hodiny odpoledne, je jasno, daleká viditelnost, téměř bezvětří, půl hodiny svačíme, fotíme a odpočíváme.

Opatrně lámavou dvojkou pořád dolů

Pak vyrážíme na sestup. Popis se obšírně zabýval přechodem z hlavního na jižní vrchol, což zpětně hodnotíme jako snadné, a jednou větou "po pěšinkách na suť" odbývá dalších 300 výškových metrů sestupu, které hodnotíme jako zatraceně Heikel ** (místy dvojková obtížnost po obrovských blocích volně ložených v ujíždějící suti), takže si tento úsek sestupu na jednu větu užíváme zhruba dvě hodiny, krátíce si dlouhou chvíli drobným manželským škorpením o pochybeních při výběru kopce, musím slíbit, že příště bude sestup fakt pěšky nebo ještě lépe lanovkou.

Těsně před koncem obtíží nás dohání ti dva, co lezli kus za námi, patrně táta se synem, pětapadesátník a třicátník, zdravíme se, pochvalujme si lezení, svorně nadáváme na sestupovku, konzultujeme další směr sestupu, děkují nám, že jim naše zamčená kola ráno ušetřila bloudění a pomohla identifikovat odbočku a loučíme se, a oni jak spárkatá zvěř mizí dlouhými skoky do údolí.

Bruckmannweg zpátky na Konstanzer Hütte 

Opatrně kráčíme na chodníček v suti, napojujeme se na značenou cestu Bruckmannweg a po značce, sněhu a pěšinkách sestupujeme ke kulaté skále. Zde je pamětní cedulka na pana Weidnera z Moravské Ostravy, který na sestupu před osmdesáti lety zahynul. Tady už to známe, tady jsme dneska ráno byli, a sestupujeme po vozové cestě sto výškových metrů k bicyklům.

Nasedáme na kola, za deset minut jsme u chaty, vyzvedáváme naše věci uskladněné ráno v botárně, hlásíme chatařům, že jsme živí zpět (včera večer jsme slíbili, že se ohlásíme, protože místy ve stěně není signál) a nasedáme. Za dvacet minut jsme u auta, rychle chladíme pár plechovek piva v potoce a za chvíli už zaslouženě uleháme do lůžkové úpravy v zavazadlovém prostoru.

Patteriol (3056 m)

Verwall
NO-Grat (NO-Kante, Nordostgrat), Severovýchodní hřeben 

Obtížnost

4+ (1 místo), 4 (3 délky), většinou 2-3, prakticky bez chodeckých pasáží. Celkem 25 délek lezení, převýšení 700 metrů.

Nástup asi 2,5 hodiny (když se správně trefí). Sestup 300 výškových metrů místy 2, dále po značené cestě, celkem asi 3 hodiny. Celkem od chaty na vrchol 1370 výškových metrů nahoru a dolů, k autu dalších necelých 10 kilometrů.

Náš čas: nástup od chaty 3 hodiny, lezení 7 hodin, sestup k chatě 3 hodiny. Použili jsme horská kola (zvládne to i krosové, horské je ovšem vhodnější).

Cesta je v rozumné míře sanována, všechna stanoviště vrtaná (lepený borhák a nýt), jako mezijištění v lehkých délkách 1 nýt uprostřed, v těžších víc, maximálně pak 5 nýtů v předposlední, nejhezčí a nejlezečtější délce. V první třetině cesty poměrně problematické dojišťování, dvojková obtížnost musí být zvládána s převahou. 12.-16. délku je možné lézt průběžně.

Nástup

Od chaty vzhůru do místa odbočení z vozové cesty. Chybí inzerovaná směrovka (1885 m). Odbočku najdeme podle následujících znamení: vpravo od cesty mužík, padesát metrů poté co mineme vlevo v řečišti pravidelný kámen připomínající řopík, když narazíme na místo, kde je vozová cesta vydlážděna placáky do betonu, tak jsme odbočku o sedmdesát metrů přešli. Po pěšince vzhůru po nevýrazném travnatém žebírku, dále doleva přes suť a velmi strmou trávou vzhůru přes hang, dále se držíme spíš vlevo, občas je cesta značena červenými puntíky, nastupuje se vpravo od sněhového pole.

Výstup

Východní stěnou vlevo od hřebene, plotnami s občasnými travami 11 délek na rameno. Deset délek po hřebeni (rozštíplou věž obcházíme vpravo koutem) ke stěnové knížce. Doleva do východní stěny a jí na zubatý vrcholový hřeben a po něm na vrchol.

Sestup

Z vrcholu nejprve na jih serpentinami a doprava do sedélka mezi hlavním a jižním vrcholem. Severozápadním úbočím jižního vrcholu běží doprava mírně dolů rampa, po ní jen kousek a hned jak to jde doleva vzhůru podél mužíků do sedélka v západním hřebeni  jižního vrcholu (vpravo od jižního vrcholu). Přes hřeben do jižní stěny, po vyšlapaných stezkách podél občasně se vyskytujících mužíků (velmi nepříjemný terén), držíme se vpravo, zdaleka viditelný mužík u výrazné věžky v úbočí označuje správnou cestu.

Dostaneme se na suťové pole, po něm v serpentinách dolů, až suťový svah končí strmým hangem, zde přes hřbet doprava a po rampě do žlabu, jím dolů, asi dvacet metrů nad sutí se žlab stává velmi strmým, zde po rampě doleva a za hranu a stále doleva dolů na suť. Po suti doprava dolů, a narazíme na červeně značenou cestu, po ní doleva do údolí a vozovou cestou zpátky k chatě.

Doporučené vybavení

Nutná výbava: nízké pohorky, dvě lana 50 m (ostré hrany na hřebeni), sedák a prsák, šest expresek, dlouhé smyce na hroty, základní sortiment vklíněnců a friendů, jistítko, helma, svetr, žďárák, voda, svačina, lékárnička, telefon.

Určitě se hodí navíc: lezečky, výškoměr a bicykl.

Proč Patteriol není Matterhorn?

1. Je o 1400 metrů nižší a o 230 kilometrů vzdušnou čarou blíž od nás.

2. Od půlky června dále zpravidla není potřeba ledovcové vybavení.

3. Bezproblémové parkování ve vyhlášeném lyžařském středisku, kde v létě trošku chcípl pes.

4. (Skoro) nikdo tam nechodí, nepotkali jsme jediného vůdce, Američana, Japonce ani nového Rusa. Na chatě byla kromě nás dvojice lezců, asi patnáct turistů a deset cyklistů, a to prosím v situaci naprosto stoprocentní optimální předpovědi, byť mimo víkend.

5. Nastupuje se a hlavně sestupuje na kole. Není to povinné, ale velmi příjemné.

6. Chata je standardně rakousko/německy příjemná, rezervace bez problémů, ale bez ní to jde také, levná, přátelská a výborně tam vaří, pivo též lahodné, obsluha vlídná.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

INSPIRACE: Dlouhé skalní cesty v Alpách

Bergell: Cassin na Badile 6+, Plotny Enrichetta 6, Molteni na Badile 5, Fiorelli na Dente della Vecchia 5, Nordkante na Badile 4+, Marimonti na Sertori 4, Východní stěna na Porcellizzo 3

Berner Oberland: Septumania 6a+ Eldorado

Dachstein: Schmetterling Dachstein 6, Windlegergrat Torstein 5 A0, Steinerweg Dachstein 5-, Pichl Dachstein 4, Westgrat Dirndl 3+, Drasch Mitterspitz 3+, Chatový pilíř Schöberl 3, Normální cesta na Dachstein 2, výstupy okolo Adámkovy chaty 3-6

Gesäuse: Ödsteinkante Ödstein 4+, Jahn-Zimmer Hochtor 3+, Hlavní hřeben Gesäuse 3+, Rossschweif Hochtor 3, Pichl Planspitze 3, Peternpfad Peterscharte 2

Gosaukamm: Quo Vadis Grosswandeck 5-, Severozápadní hrana Vordere Kopfwand 4, Jižní strž Bischofsmütze 3

Hochschwab: Fledermausgrat Griesmauer 4, Südgrat Schartenspitze 4-, Baumgartnerweg Hochschwab 3, Westgrat Pfaffenstein 3 

Höllental: Richterova cesta Stadelwand 5-

Kalkalpen: Vegetarierkante Kampermauer 5-

Karwendel: MaMa Kante Kreuzwand 5+, Herzogova hrana Lalidererspitze 5-, Südwestgrat Viererspitze 4+, Luftige Kante Kreuzwand 4

Mont Blanc: Le solleil avec la lune Grépon 6a+/6b, Švýcarská cesta Kapucín 7, Salluard Pointe Adophe Rey 5+, Normální cesta Dent du Géant 5, Východní hřeben Pyramide du Tacul 4+

Paklenica: Velebitaški Aniča Kuk 7-

Sengsengebirge: Wer putzt der findet 6+ Traunstein, Platteneuphorie Hoher Nock 5+, Juniperus Plombergstein 5-

Tennengebirge: Jižní rampa Hochthron 3+

Totes Gebirge: Hochkarweg Spitzmauer 4, Jihovýchodní hřeben Grimming 2- 

Verwall: Severovýchodní hřeben Patteriol 4+

Watzmann: Berchtesgadenská cesta Watzmann 3-4

Wetterstein: 4er-Weg Östlicher Schosskopf 5+, Nordkante Höllentorkopf 5-

Wilder Kaiser: Severní hrana Predigtstuhl 4, Severní hřeben Fleischbank 3

VYSOKÉ TATRY: Vyberte si z desítek pěkných horolezecký cest!