Waze Ostgrat čili perla Kaunergratu

Tedy někdy je na mapách a v průvodcích kopec jako Watzespitze, jindy Waze Spitze, no prostě ten nejvyšší kopec Kaunergratu. Hora je vysoká 3532 metrů. 

Z hlavního alpského hřebene z Weisskugelu na severovýchod míří rozsocha Wildspitze a z Hochvernagtspitze se na sever odděluje hřeben Kaunergrat.

Nějak se to pak semlelo, že rok jsem nelezl vůbec, a pak pozvolný rozjezd, spolulezci zmizeli (začali jezdit na kole, plodit děti, začali lézt příliš lépe než já), a plán byl dán k ledu. Ovšem všeho do času, ideální alpský spolulezec (nevyleze s lanem shora víc než čtyřku, ale trojku dokáže lézt rychle, bezpečně a nejištěn) na výpad jednou ročně v červnu se našel, a tak nezbylo než vyrazit.

Kaunergrathütte za 3 1/2 hodiny z Pitztalu

Protože je spolulezec Jirka je také spolupracovník a šéf, podepsal mi dovolenku na pátek a vyrazili jsme ve čtvrtek rovnou z práce skrz rozpálenou střední Evropu směrem na Plzeň, Mnichov, GaPa a Immst, a dorazili jsme do Pitztalu, na parkoviště těsně před vesničkou Plangeross. Zde jsme provedli lůžkovou úpravu služebního automobilu, a celou noc nás uspával bubnující déšť. Přesně podle předpovědi, přichází Wettersturz, čili horké a suché počasí je střídáno přechodem studené fronty, a má následovat chladné suché počasí se silným, ale snad postupně slábnoucím větrem. Ráno neprší, válí se mlhy a vykukuje modrá obloha a ze všech strání okolo se valí vodopády, a říčka Pitz má šedivou a dravou ledovcovou vodu. Za tři a půl hodiny usilovného pochodu jsme u chaty Kaunergrathütte, jsou asi tři nad nulou, studeně a silně profukuje a špička Watzespitze je zapíchlá v mracích.

Ubytováváme se, seznamujeme se s rodinou Doblerů, která zde hospodaří a letos otevřeli právě včera, a seznamujeme se s kuchařem Jankem ze Slovenska, který s Opa Doblerem žertují o následující tříměsíční sezoně a nutnosti dofouknout a případně zalepit Gummipuppe, a jdeme na krátký nenáročný výlet na Plangerosskopf (3053 m), což je taková blbá hromada suti uprostřed doliny, která ovšem nabízí pěkné výhledy na Watze, Verpeilspitze a je vidět i Wildspitze.

Po večeři konzultujeme s Opa podmínky na nástupu a sestupu, a jdeme spát. Protože se na Watze chystají celkem tři družstva (my, holka s vůdcem a dva kluci), domlouváme s Oma jednotně snídani na pátou. Noc je chladná a dvě deky jsou jen tak tak.

Fantasticky pevná skála a hluboké chyty

Po opulentní snídani, čaji a kávě vyrážíme ven jako první, jsou minus tři a fouká jen trošku, a za půlhodinku jsme na nástupu (nastupujeme Originaleinstiegem, který je schůdný jen o Frühsommer, žádná trhlina mezi ledem a skálou není, a slibované fixní lano je skoro celé pod sněhem, takže dvě tempa čistě (nebo s lanem jak za řepu) a po šikmé lávce doleva směrem k hraně, na poslední exponovanou délku traverzu vyndáváme lano.

Skála je fantasticky pevná, chytovatá a tu a tam se blyští nýt. Přelézáme čtyřkové Schlüsselstelle, které nabízí dlouhé přesahy za hluboké chyty a smyčky v nýtech pro případné hákování (pro osoby normálního vzrůstu není potřeba), sklízíme lano a přicházíme k šipce (třímetrová červená šipka doleva upozorňující na traverz), traverz má být 2-3, jsou tu nýty, ale podmínky jsou ideální, je to bez sněhu a suť je přimrzlá, takže to jde i bez lana, a přicházíme na hranu, a čeká nás druhé obtížné místo.

Prý trojka, ale je to jakési nepřehledné, nýt nevidět, nalézám, překračuji hned doprava, hned doleva, a po půlhodinovém boji konečně zvládám pětadvacetimetrovou délku a dobírám u nýtu. Dvojice kluků zhruba třicetiletých nás dobíhá, a nadále se drží pár desítek metrů před námi, předbíhá nás vůdce (sympatický) s klientkou (hezkou a šikovnou), ale nemizí nám v dáli, ale daří se nám je po zbytek cesty následovat s odstupem pár metrů, po zbytek cesty lezeme kontinuálně ve smyčkách.

Míjíme mužíka (obludu asi třímetrovou, metr v průměru) a zjišťujeme, že doporučený tříhodinový čas od chaty nestíháme asi o pět minut, a tak navzdory rozumu směle pokračujeme po Reitgratu a po balvanitém hřebeni k vrcholovému kříži, kde jsme přesně úderem jedenácté.

Posledních sto metrů Jirka výrazně zpomaluje a těžce oddychuje, ale statečně stoupá, na vršku pak vydává poněkud punkové zvuky, a tak se snaží mírné projevy výškové nemoci zahnat tatrankou a vodou z flašky, ale zvuky nepolevují. Zapisujeme se do vrcholovky, letos jsme druhé, třetí a čtvrté družstvo po Ostgratu, vrchol se často chodí v zimě sestupovkou jako skialpinistická tůra s alpinistickým hřebenovým dolezem.

Komplikovaný sestup: skála, ledovec, slanění

Sestupujeme v pořadí družstev takovém, jako jsme dorazili na vršek, po hřebeni směrem k jihozápadu, hřeben je složený z volných bloků velikosti prasete až ledničky, a občas je ostří nutno obcházet po levém úbočí, kde se válí prasata volně ložená.

Pak následuje čtyřicetimetrové slanění po hřebeni, po kterém se Jirka místo pokojného cvaknutí ke štandu otáčí směrem na sever a za doprovodu strašlivých zvuků se několik minut zbavuje vrcholové svačiny. Po aktu je klidný, usměvavý a zcela zdráv, a informuje, že je to u něho normální projev mírné výškové nemoci, a že je vše bez problémů, tedy za předpokladu, že během čtyř hodin sestoupí aspoň 300 metrů, čili aby byl schopen přijímat potravu a nápoje dříve, než se rozběhne dehydratace.

Kousek slézáme do sedla, a následuje třikrát slanění na sníh, obouváme štajgajzny, chápeme se motyk, navazujeme se a vážeme meziuzly jak v dvoupalcové tištěné abecedě. Od skály je to sotva třicítka sklonu, následuje téměř placatý úsek a přicházíme ke klíčovému místu sestupu, asi dvousetmetrovému žlabu sklonu pětačtyřicet. Podmínky jsou naprosto ideální, jsou asi tři nad nulou, hrubý firn je uvnitř tvrdý a na povrchu změklý, přechod tvrdosti je plynulý, a tak se dá ideálně zakopávat a zarážet Eispickel takže jsme za chvíli zase na placatém, a přicházíme na skálu, po které slaňujeme natřikrát na suť a sníh, kde veškeré obtíže končí.

Jirkovi se udělalo líp, zelená barva obličeje mizí, a tak volným krokem scházíme po starém sněhu do doliny a namáhavě stoupáme do protisvahu přes morénu k chatě, kde na mě čeká pivo a na Jirku vyprošťovací kokakola, na chatě jsme okolo třetí odpoledne.

Nahlašujeme se u Doblerů, že jsme živí zpátky, a jdeme si před večeří schrupnout. Po večeři dostáváme panáka na účet chaty, že prý je to pro každého, kdo se podívá na Watze. Ráno vstáváme do polojasné oblohy, vršky kopců jsou zapíchnuté v mracích, a tak sestupujeme do údolí a odjíždíme dolů.

Watzespitze Ostgrat / Wazegrat

3532 m 
Kaunergrat, Ötztalské Alpy, Rakousko

Prvovýstup

B. Pezzei, L. Schärmer, J. Walch, 1912

Obtížnost

Jedno místo 4 UIAA, často 3 UIAA, stále 1-2 UIAA. Nástup 30 min, výstup 4 hodiny.

Sestup

Trasa Eisweg. Obtížnost 2 UIAA, sníh a led do 45°. 4:30 h. Když se s tím moc nemažeme, tak se to dá stihnout.

Podél ostří jihozápadního hřebene sestupujeme do sedla (volné bloky, exponované, 1 slanění 40 m / fixní lano a slanění 20 m). Odtud slanění 3x25 m na 30° ledovec, po něm dolů, po téměř vodorovném ledovci doprava nad strmý žlab (45°) a jím dolů, na mírném terénu se stále držíme vpravo. Po skále slanění 3x25 m na suť a sníh. Dále bezproblémově zpět pod nástup a k chatě do svahu.

Výstup

Od chaty vodorovně přes morénu a dolů na sníh, a po něm šikmo vzhůru (originál) nebo vodorovně (nový nástup) ke skále, po ní podél hřebene (místy nýty, sporadicky barevné fleky) k velké šipce, traverz 50 m doleva na ostří a po něm na vrchol.

Vhodný čas k výstupu je konec června a začátek července, pokud využijeme originální nástup a sestup po ledovci. Později se sestup stává obtížným, nebezpečným a prakticky nemožným, a tak se sestupuje slézáním a slaňováním nazpátek po trase výstupu.

Booking.com

Doporučené vybavení

Přilba, hrudní a sedací úvazek, jistítko, aspoň 60 m lano (kvůli slanění), aspoň 5 expresek, 5 delších smyček, 3 karabiny se zámkem, základní sada vklíněnců a několik friendů, vybavení na ledovec (mačky, turistický cepín, prusíky, pár šroubů), pohorky, bunda, funkční prádlo, ponožky a čepice, batoh 30 l, čelovka, mobil, mapa nebo GPS, bivakovací Žďárského vak, podrobné TOPO, pití a jídlo na den, lékárnička, fotoaparát, tmavé sportovní brýle, opalovací krém. Na přenocování chatový spacák.

My jsme měli lano 2x50 metrů půlky (to bylo možná zbytečně moc), vůdce měl 2x30 metrů půlky, chlapci měli 1x60 m půlku. Leze se to v pohorkách. 

Průvodce: Bergsteigen.com, kniha Klettern im leichten Fels, cedule před chatou

Mapa: Alpenvereinskarte č. 30/3 (Ötztaler Alpen / Kaunergrat), online: maps.kompass.de  

Parkoviště: Plangeross, 1612 m, bezplatné.

Chata: Kaunergrathütte (2817 m), přístup 3:30 h

Alternativní cíle v okolí chaty (aklimatizace, horší počasí, ztráta odvahy, delší poby, špatné podmínky v sestupovce):
Übungswand (cvičná stěna) 5 minut od chaty, cvičný Klettersteig, vynýtované cesty od 2. stupně obtížnosti a dvou délek. 

Verpeilspitze Normální cesta (jižní stěnou šikmo doprava a jižním hřebene), obtížnost 2, fleky barvou a borháky, půldenní túra bez ledovce.

Verpeilspitze Nordgrat, obtížnost 5 (poslední délka), stále 2-3, 6-8 hodin, jištěno borháky (celkem 130 ks), lanové délky 30 m, nutno větší část lézt kontinuálně na krátkém laně (nástup z chaty Verpeilhütte (2025 m) nebo z Trenkwald (1501 m) v Pitztalu.

Přechod na chatu Verpeilhütte (2025 m) přes sedlo Mandatschjoch (3030), dále přes Verpeiljoch (2825) zpět do údolí a podél řeky Pitz zpět do Plangeross (celodenní štrapáce).

Pozor, Cottbuser Höhenweg (cesta č. 926) je toho času zavřená kvůli velkému riziku pádu kamení!

 INSPIRACE: Dlouhé skalní cesty v Alpách

Bergell: Cassin na Badile 6+, Plotny Enrichetta 6, Molteni na Badile 5, Fiorelli na Dente della Vecchia 5, Nordkante na Badile 4+, Marimonti na Sertori 4, Východní stěna na Porcellizzo 3

Berner Oberland: Septumania 6a+ Eldorado

Dachstein: Schmetterling Dachstein 6, Windlegergrat Torstein 5 A0, Steinerweg Dachstein 5-, Pichl Dachstein 4, Westgrat Dirndl 3+, Drasch Mitterspitz 3+, Chatový pilíř Schöberl 3, Normální cesta na Dachstein 2, výstupy okolo Adámkovy chaty 3-6

Gesäuse: Ödsteinkante Ödstein 4+, Jahn-Zimmer Hochtor 3+, Hlavní hřeben Gesäuse 3+, Rossschweif Hochtor 3, Pichl Planspitze 3, Dachlgrat Hochtor 2+, Peternpfad Peterscharte 2

Gosaukamm: Quo Vadis Grosswandeck 5-, Severozápadní hrana Vordere Kopfwand 4, Jižní strž Bischofsmütze 3

Hochschwab: Fledermausgrat Griesmauer 4, Südgrat Schartenspitze 4-, Baumgartnerweg Hochschwab 3, Westgrat Pfaffenstein 3 

Höllental: Richterova cesta Stadelwand 5-

Kalkalpen: Vegetarierkante Kampermauer 5-

Karwendel: MaMa Kante Kreuzwand 5+, Herzogova hrana Lalidererspitze 5-, Südwestgrat Viererspitze 4+, Luftige Kante Kreuzwand 4

Mont Blanc: Le solleil avec la lune Grépon 6a+/6b, Švýcarská cesta Kapucín 7, Salluard Pointe Adophe Rey 5+, Normální cesta Dent du Géant 5, Východní hřeben Pyramide du Tacul 4+

Ötztalské Alpy: Wazegrat Watzespitze 4

Paklenica: Velebitaški Aniča Kuk 7-

Sengsengebirge: Wer putzt der findet 6+ Traunstein, Platteneuphorie Hoher Nock 5+, Juniperus Plombergstein 5-

Tennengebirge: Fun in the Sun Fieberhorn 6+/4+A0, Krabbelstube Hiefler 5, Jižní rampa Hochthron 4+

Totes Gebirge: Hochkarweg Spitzmauer 4, Jihovýchodní hřeben Grimming 2- 

Verwall: Severovýchodní hřeben Patteriol 4+

Watzmann: Berchtesgadenská cesta Watzmann 3-4

Wetterstein: 4er-Weg Östlicher Schosskopf 5+, Nordkante Höllentorkopf 5-

Wilder Kaiser: Severní hrana Predigtstuhl 4, Severní hřeben Fleischbank 3

VYSOKÉ TATRY: Vyberte si z desítek pěkných horolezecký cest!

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě