Unikátní vlastivěda z Prahy k Labi

Proč jsme si vybrali trasu z Čakovic? Protože až na okraj hlavního města Prahy nás i s koloběžkami doveze městský autobus na pražskou tramvajenku. Kolibřík a Cestovatel jí říká opencard, Krnda a Bureš z ANO jí přejmenovala na lítačku, Pražáci vědí, že je to open krad.

Odtud se krajina sklápí k Labi, a tak většinu cesty pojedeme s kopce. Sice to budou sjezdy jen mírné, ale za to se nám do cesty postaví jen málo stoupání.

Čakovice: malý zámeček

Vyrážíme od zámku Čakovice. Dnešní opravený zámeček býval původně tvrz, která byla zničena za třicetileté války. Hrabě Caretto-Millesino prodal v roce 1698 Čakovice prezidentovi dvorské komory Františku Josefovi Šlikovi. Šlik však neměl děti, a tak v roce 1740 připadl čakovický statek podle jeho přání hrabatům Josefovi a Quidovi z Weissenwolfu, od nichž ho v roce 1760 koupila ovdovělá Šlikova manželka Antonie Josefa, rozená Krakovská z Kolovrat. Teprve další majitelka Antonie z Klebelsberku přestavěla tvrz na zámek. Roku 1799 byl už jistě dostavěný, když ho odkázala spolu s čakovickým statkem svému synovi Františku z Klebelsberku. Po roce 1850 proběhla poslední velká stavební úprava do podoby, v jakém ho vidíme dnes. V současnosti v něm sídlí Lidová škola umění. Zámeček je běžně nepřístupný, ale malá francouzská zahrada před ním a velký anglický park vedle něj stojí za prohlídku.

Po Cukrovarské ulici okolo kostela svatého Remigia dojedeme na Náměstí Jiřího Berana, starosty čakovického Sokola umučeného nacisty v Osvětimi. Napojíme se na cyklotrasu A27, která zpočátku vede po Polabské ulici. S dětmi je vhodné jet po chodníku na levé straně ulice, která se po chvíli změní na silnici.

Miškovice: nejstarší obydlí na světě u pravěkého Labe

Teprve v Miškovicích odbočíme doprava, cyklotrasa A27 se napojí na červenou turistickou značku a zamíří úvozovou cestou do polí. Vystoupáme k návrší Na Kačence. Vpravo vidíme zarostlý Zabitý kopec (264 m) neboli též Mrtvý kopec, na kterém dlouho sídlila vojenská jednotka Miškovice protivzdušné obrany Prahy.

Jedeme pěšinkou vyjetou akorát na šířku kola. Křížíme silnici na Veleň a vpravo vidíme Zlatý kopec (251 m).

Nevýrazná zarostlá vyvýšenina ukrývá starý buližníkový lůmek a velmi vzácné archeologické naleziště. Před tři čtvrtě milionu let zde žil náš předek člověk vzpřímený. Archeologové zde objevily základy chaty, která je považována za nejstarší dům nejen u nás, ale patří i mezi nejstarší na světě. Zlatý kopec omývalo Pralabe, tedy řeka, ze které se později vyvinulo dnešní Labe. Má se za to, že Pralabe od Hradce Králové obtékalo Kunětickou horu, teklo přes Chlumec nad Cidlinou, omývalo Zlatý kopec a někde na území dnešní Prahy se stékalo s Pravltavou, dál pokračovalo zleva okolo Řípu a v Ústí nad Labem přibralo Praohři. Připomeňme, že Pralabe vzniklo v pleistocénu, někdy před dvěma miliony let, kdy se střídaly doby ledové, řeky byly mělké, ale vodnaté,  obrovskými meandry protékalo stokrát více vody než dnes, ale po hlubokých údolích Vltavy a jejích přítoků nebylo ještě ani stopy.

Brázdim známe od začátku českého státu

Překřížíme další silnici do Veleně a za chvíli vjíždíme do vesnice Brázdim. Starobylá ves je zmíněna již roku 1052, kdy ji kníže Břetislav I. věnoval kapitule ve Staré Boleslavi u příležitosti jejího založení. Ano, byl to onen bájný Český Achilles, nemanželský syn Oldřicha a Boženy, únosce a následně manžel Jitky Svinibrodské, zloděj Vojtěchových ostatků, synovec nešťastného knížete Jaromíra a spojenec i nepřítel římského císaře Jindřicha III.

Jednalo se tehdy o dvě tvrze a dvě skupiny chalup okolo nich Velká a Malá Brázdim. Toto pojmenování se dochovalo do dnešních dnů přes celé tisíciletí. Až v 18. století přibyla ještě Nová Brázdim. Zakládací listina kapituly Boleslavské jmenuje tyto darované vsi: na pravém břehu Labe Dřísy (Drisech), Mečeříž (Mlieasir), Obdrž (Ohodi), Hlavno (Raunen, čti Glauen), Kozly (Kozleh), Tuřice (Syritih), Lysou (Lyssa) a na levém břehu Popovice, Brázdim (Prisnin), Zápy a Dřevčice (Dreucici).  

Kuchyňka: ostrov v mělkém rovníkovém moři

Z návsi v Brázdimi sledujeme turistickou značku ve tvaru červených trojúhelníků a vytlačíme koloběžky na kopeček Kuchyňka (242 m). Je velmi podobný Zlatému kopci, který jsme podjeli. Vrcholek je skalnatý z buližníku a pod ním leží slíny. Těsně pod vrcholem je několik starých lůmků, částečně už zasypaných. Díky tomu máme Kuchyňku geologicky prozkoumanou a víme, že to byl ostrov vyčnívající nad mělkým mořem. Tehdy ve druhohorách ležely Čechy u rovníku a téměř celé je zalévalo mělké moře. Kuchyňka byla v příbojovém pásmu před sto miliony let.

Ochrana přírody si libuje, že se na vrcholku zachovaly stepní porosty, ptáci a hmyz v přirozeném prostředí. Archeologové našli pozůstatky po dávnověkém osídlení. Do sféry pověstí patří údajné hradiště na Kuchyňce a ústí podzemních chodeb z hradu Jenštejna a města Staré Boleslavi. Naopak ověřený je armádní bunkr vytesaný do podzemí nedaleko samotného vrcholu. V okolí najdou geokačeři cache Vrch Kuchyňka a Kuchyňka.

Turisté donedávna oceňovali kruhový rozhled a dohlednost až 90 kilometrů na jednu stranu k Praze a na druhou ke Středohoří. Bohužel většina výhledů již zarostla vysokými stromy a okolní krajina je vidět jen skrze průhledy okolo lesíků.

Kostelec nad Labem dostávaly české královny jako věno  

Z návrší sjedeme po vyšlapané stezce mimo turistickou značku zadem ke Staré Brázdimi. Po široké polní cestě se přehoupneme do obce Polerady a pak po vedlejší silničce do Kostelce nad Labem. Do města vjedeme u železničního nádraží.

Ačkoliv při stavbách na území města se nacházejí předměty z doby kamenné i bronzové, je Kostelec nad Labem o hodně mladší než vesnice, které jsme projeli. Prvními známými majiteli Kostelce byli Boršové z Oseka, kterým osadu roku 1270 zabral Přemysl Otakar II. Na jejím místě založil městečko s dobře opevněnou vodní tvrzí. Dnes stojí v ulic Na Rudči. Od dob Elišky Přemyslovny, manželky Jana Lucemburského, se Kostelec Labský stal věnným městem českých královen. 

Nejvýznamnější památkou je tu židovský hřbitov z roku 1594, tedy jeden z nejstarších v Čechách. Hřbitov u Náměstí Odboje není volně přístupný, ale o prohlídku lze požádat správkyni Elišku Palečkovou na tel. 728 578 752, samozřejmě mimo sobotu.

Velmi starou památkou je kostel svatého Martina, což býval románský kostelec, neboli opevněný kostel, který složil v době míru k motlidbám a v době války také jako poslední útočiště obyvatel z osady pod ním. Dnes je goticky přestavěný a posléze upravený ještě jednou před rokem 1900. Stojí u Náměstí pod Martinem.  

Labe je o dvě třetiny kratší než dříve

Přejedeme Labe po silničním mostě na pravý břeh a napojíme se na Labskou cyklostezku číslo 2. Ta nás stále po břehu vede prašnou cestou po kamenné navigaci řeky. Labe takhle vypadá až posledních sto let! Původní široké meandry byly kanalizovány okolo roku 1900. To znamená, že inženýři a dělníci napřímili koryto a zkrátili ho tím na třetinu. Pro plavbu to bylo lepší, hlad po úrodné půdě byl ukojen, ale přírodě to určitě neprospělo. Mimo jiné nám tím zadělali na problém s rychle odtékající vodou z našeho území do Německa - to znamená, že záplavy jsou teď rychlejší a ničivější než dříve, a zároveň sucho je horší.

KOUPÁNÍ.cz Městská pláž Kostelec nad Labem

Jak Labe vypadalo v přírodním stavu si můžeme udělat aspoň představu, když se podíváme na tzv. tůně a okolní vlhké černavy - to všechny byla meandrující řeka, ze které zbývají už jen slepá ramena, nebo dokonce jen podmáčené louky. Istruktážní pohled nám poskytne cesta po protipovodňové hrázi, kam odbočíme ve vesnici Kozly. Nejprve projedeme okolo samostatně stojícího kostela Všech svatých. Je tak starý, že nikdo neví, kdy byl postaven. Jisté je, že stojí na jediném vyvýšeném a tedy bezpečném místě v lokalitě, kde Labe silně meandrovalo. Pokračujeme okolo Kozelské tůně, což je bývalý obrovský meandr Labe a dnes slepé rameno.

Tišice: chráněná písčina a koupací pískovna

V Tišicích sjedeme od Labe do obce, pár desítek metrů využijeme modrou turistickou značku a pak se dáme lesní pěšinou přímo na sever, až dojedeme k železnici. Podél ní doprava dojedeme k železničnímu přejezdu. Na druhé straně trati leží známá Písčina u Tišic. Tato rezervace nečiní dojen ničeho zvláštního, vypadá jako obyčejná neobhospodařovaná louka, ale je to místo známé výskytem velmi chráněných rostlin.  

Přejedeme železnici, projedeme Tišice směrem na Mlékojedy a jsme na pískovně Mlékojedy Tišice.

KOUPÁNÍ.cz: Sezona 2016 v pískovně Mlékojedy Tišice

Vykoupeme se, vode není ani moc studená, a při tom tu není ještě moc lidí. Objedeme pískovnu a v Mlékojedech se napojíme na modrou turistickou značku. Po ní dorazíme k nádraží v Neratovicích. 

Neratovice: arcibiskup s maršálkem se soudili o jez

Z železničního mostu přes Labe v Neratovicích, kudy vede také chodník pro pěší a cyklisty, si prohlížíme jez a zdymadlo Lobkovice.

Původní pevný jez zajišťující provoz mlýna a továrny na karbid, zhoršoval povodně, které se Labem pravidelně proháněly. Jez to byl velmi starý, protože už v roce 1384 se o něj soudil arcibiskup Jan z Jenštejna s maršálkem královského dvora Janem Čuchem ze Zásady. Sporu využil král Václav IV., který Jana z Jenštejna zbavil církevního úřadu a pozemky zabral pro sebe. Byla to jedna z událostí, která vedla k husitským bouřím.

O tři sta metrů níž po proudu bylo místo problematického jezu postaveno mohutné Lobkovické zdymadlo. Začalo se stavět roku 1914, pak se práce zpomalily kvůli tvrdému buližníkovému podloží, přišla a odešla 1. světová válka, od Rakouska-Uherska se odtrhlo nové Československo, jez byl nakonec dostavěn v roce 1931 a malá vodní elektrárna instalována 1945. Až do roku 1995 jez Lobkovice zároveň sloužil jako lávka přes Labe pro pěší.

Podle archeologických nálezů byly Neratovice hustě osídlené v pravěku. Nejprve ro byli lovci a sběrači, v neolitu již zemědělci, po nichž se našel dlouhý dům, typické stavení tehdejší doby. Potom se zde vystřídali Keltové, Germáni a Slované. V tomto území se střetli středočeští Češi (nejspíš první Přemyslovci), Pšované z okolí Mělníka a Zličané od Kouřimi. V období po třicetileté válce se kraj vylidnil a v Tereziánském katastru v polovině 18. století je evidováno v Neratovicích jen 49 lidí na sedmi hospodářstvích. Dnes jich zde žije čtrnáct tisíc.

Kojetice: tady žije dechovka a metal

Protože máme ještě půl hodiny času, ušetříme pár korun za jízdenku a jedeme po vlastní ose do Kojetic. Teprve odtud se vezeme vlakem nazpátek do Prahy.

Kojetické nádraží stojí za to. Tady to žije! Z nádražní budovy vysílá Dechovkové rádio. Z okna vykukují Eva a Vašek. Na Kojetickém nátěru řežou do kytar Krvavý blesk, Hovada a Necnon Mortuss!

ČTĚTE TAKÉ: Poslední koupání u Neratovic

Zobrazit místo Koloběžka - Scooter na větší mapě 

 Podívejte se na vhodné trasy pro koloběžky: Divoká a Tichá Šárka (Praha), Podél Botiče (Praha), Sjezdy z Petřína (Praha), Stromovka (Praha), Šterboholská cyklostezka (Praha), Koupání v Hostivaři a Uhříněvsi (Praha), Vltavská cyklostezka - 1. díl (Praha), Hanspaulka-Zahradní Město (Praha), Hradčany-Karlův most-Staroměstské náměstí (Praha), Čtyři přístavy (Praha), Severní okolí Prahy (Čakovice), Podél Labe do Brandýsa (Neratovice), Okolo Košáteckého potoka (Mladá Boleslav), Přes Lidice do Prahy (Kladno), Kokořínskem od koupaliště ke koupališti (Mělník), Z Ještědu do Mnichova Hradiště a Z Ještědu do Liberce a Ještědský hřeben (Liberec), Z Prahy do Harcova (Liberec), Podél Sázavy do Týnce (Poříčí), Kopanina a Frýdštejn (Český ráj), Malvíny (Čelákovice), Z Jizerek do Českého ráje (Mnichovo Hradiště), Hradecké lesy (Hradec Králové).