Oddíl Tuláci Malešice hraje foukanou, klasickou foglarovskou hru do klubovny nebo na tábor, když je špatné počasí. Na opačné strany stolu se postaví dva hráči. Doprostřed stolu se položí ping-pongový míček. Cílem hry je dostat míček na zem na protihráčově straně. S míčkem se může pohybovat pouze pomocí vlastního dechu. Pozor na omdlení! Je zakázáno prskat na protihráče.

Jednoduchá varianta hry se hraje pouze ve dvou protihráčích a po okrajích stolu jsou umístěné mantinely z čehokoli - molitanu, dvou smetáků, krabic apod. Tato verze je vidět na videu. Pokud je hráčů více, odstraní se mantinely, dva týmy na střídačku si posedají kolem stolu a foukají proti sobě. Stůl představuje fotbalové hřiště, kratší strany stolu jsou branky, které střeží pouze brankáři, a po delších stranách stolu sedí hráči v poli. Pokud míček spadne z desky stolu, tak se znovu nasadí na toto místo, stejně jako když se hází out ve fotbalu. Počet hráčů je omezený velikostí stolu. Zakázáno je držet ruce na stole. Doporučujeme hrát jen v krátkých intervalech a dělat často přestávky.

Podívejte se na další oddílovou zábavu: Lasování a Hry ve vodě

V Žitavě (Zittau) jsme byli svědky podivuhodného okamžiku, kdy se setkaly dva legendární německé dopravní prostředky. Robur-Bus LO 2501 byl vyroben za komunismu (1968) v místní automobilce Robur, která se přejmenovala z původního  Phänomen v roce 1957 podle dubu letního (Quercus Robur). Úzkorozchodná parní lokomotiva řady DR 99. vyjela z továrny v Chemnitz za nacismu (1933) a byla určena pro Saské lesní i osobní železnice s rozchodem 750 mm. Silná lokomotiva tahala společně s 55 stejnými kolegyněmi vlaky do Krušných a Lužických hor. Po válce byla polovina z nich zabavena jako válečné reparace a ještě dlouho sloužila v Sovětském svazu. Zbytek postupně dosloužil v lesích a na uranu v Krušných horách. Dnes jich několik jezdí na turistické trati Zittau - Oybin a další vozí lázeňské hosty na Rujaně. Žitavská trať se začala stavět roku 1899 pod názvem společnosti Zittau-Oybin-Jonsdorfer Eisenbahn-Gesellschaft (ZOJE). Místní lidé si zkratku ihned vyložili jako Zug ohne jede Eile (vlak bez jakéhokoliv spěchu).

Středověké město, židovská čtvrť a hřbitov, křesťanská bazilika, zámek a klášter. To jsou důvody, proč je Třebíč zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO. Nad řekou Jihlavou byl založen benediktinský klášter roku 1101. Na jeho místě dnes stojí třebíčský zámek. První stavbou tohoto kláštera byl kostel svatého Benedikta vysvěcený roku 1104. Později byla přistavěna nová klášterní budova a kolem roku 1260 bazilika svatého Prokopa. Nejstarší listina, kde byla Třebíč zmíněna jako město, byla napsána v roce 1277. Povolení opevnit se hradbami a řídit se městským právem byla městu udělena roku 1335 Karlem IV. a Janem Lucemburským. V roce 1468 při válkách mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem bylo město zničené a na několik let přestalo existovat. Po roce 1492 město Třebíč mnohokrát vyhořelo a bylo přebudováváno. Proto se nezachovala až na několik domů jeho renesanční podoba. Třebíč se posléza stala stala majetkem Pernštejnů, roku 1525 byl násilně zrušen klášter a současně se do města začali stěhovat Židé a Němci. Po roce 1600 Třebíč nalákala české protestanty, Italy a Slováky. 

Ne seznamu světového dědictví UNESCO má Česko 12 míst. Podívejte se na Santiniho kapli na Zelení hoře. Slováci mají například vesničku Vlkolínec nebo Karpatské pralesy. Do seznamu UNESCO se nedostal Český ráj.

Strahlhorn (4190 m) a nedaleký Rimpfischhorn ve Walliských Alpách jsou oblíbeným cílem jarních skialpinistických túr. Patří do masivu Mischabel ve Švýcarsku nedaleko italských hranic. Na vrchol se stoupá ze švýcarské strany od chat Täschhütte (2701 m), Berghaus Flue (2618 m) nebo Britannia Hütte (3030 m), a z italské strany od bivaku Città di Luino (3562 m) či chaty Eugenio Sella (3029 m). 

Čtyřčlenná skupina skialpinistů vyšla z chaty Britannia ráno v půl šesté. Na vrcholu byli před jedenáctou a pak se stejnou trasou vraceli zpět. Během sjezdu poslední z nich probořil sněhovou krustu na ledovci a spadl do trhliny. Benjamin to sám popisuje: "Měli jsme dobrý sníh, s trochou prašanu na povrchu. Když jsme vjeli na umrzlý snih, zastavili jsme a hledali lepší sjezd. Věděli jsme, že to bylo místo se spoustou trhlin, ale zastavili jsme na zdánlivě bezpečném místě, kterým prošlo ve stoupání asi třicet lyžařů."

Pád do trhliny na Strahlhornu 24. května 2015

11:41 Benjamin padá do trhliny
11:53 telefon na horskou službu
11:58 kontakt s Benjaminem
12:03 Benjamin se navazuje na lano
12:11 Benjamin vylézá z trhliny
12:30 odlet záchranářského vrtulníku

 Co se může na ledovci stát?

Pád do ledovce Gepatschferner: Spadla do trhliny. Co následovalo?
Přečtěte si o podobné příhodě na Ortleru: Z ničeho nic do trhliny
Ledové pasti číhají i jinde: Sněhová trhlina ve Vysokých Tatrách
Tréning: Ledovcové trhliny je potřeba nacvičit
VIDEO z nácviku v Jizerských horách: Ledopády v údolí Štolpich 

Letí to po hladině jako vodoměrka. Jezdec se na tom zmítá jako kopulující vážka. Výsledný efekt připomíná Ježíše kráčejícího po vodách. Říká se tomu aquaskipper. Podívejte se na první pokusy nevidomých jezdců: Aquaskipper jako Ježíš na hladině

Podívejte se na záznam z Innsbrucku, kde se konalo Mistrovství Evropy v boulderingu. Vyhrál Jan Hojer (Německo), druhý byl Adam Ondra a pátý Martin Stráník. Mezi ženami zvítězila Juliane Wurm (Německo).  

Mezi šest finalistů se probojovali Adam Ondra a Martin Stráník. 

Z kvalifikace do semifinále postoupil na prvním místě Adam Ondra. Jak by také ne, když je mistrem světa v boulderingu, mistrem světa v lezení na obtížnost s lanem, vítězem Světového poháru, několikanásobným vítězem Mello Blocco na přírodních kamenech a jedním z nejlepších skalních lezců světa.  Do semifinále se dotal také Martin Stráník.

V kvalifikaci vypadli Štěpán Stráník, Roman Kučera a Jakub Jedlička. Nepostoupila žádná žena, ačkoliv se o to poukoušely Karina Bílková, Petra Růžičková, Nelly Kudrová, Daniela Kotrbová a Kateřina Zachrdlová.

Italské město Florencie patří na světový seznam kulturního dědictví UNESCO. Odhaduje se, že třetina památek Apeninského poloostrova je právě tady. Určitě musíte vidět sochu Davida, Neptunovu fontánu, most Ponte Vecchio a katedrálu Santa Maria del Fiore. Potom můžete libovolně vybírat z opuletního kulturního menu, které byste mohli vychutnávat několik životů a stále byste neměli dost. Tady pracovali sochaři Donatello a Michelangelo, malíř Botticelli, kartograf Vespuci, básník Dante, politik Machiavelli, režisér Zeffirelli, několik papežů a nespočet umělců. Podívejte se také do nedaleké Pisy se Šikmou věží a do opevněného města Lucca.

Lucca (Luca) je jedno z mála italských měst, kde se zachovaly kompletní hradby. Ve středověku chránily obyvatele před nájezdníky, dnes brání automobilové dopravě. Kdysi etruské město dobyli Římané a udělali z něho důležitou pevnost. Tak důležitou, že zde byl uzavřen triumvirát Ceasar - Pompeius - Crassus. Pak Římany porazili Langobardi a Lucca se stala jejich hlavním městem v Toskánsku. Ve středověku se město osamostatnilo, válčilo se všemi sousedy, tak jako sousedé válčili s kdekým. Mezi tím se stalo nejvýznamnějším centrem výroby hedvábí v Evropě. Později Luccu dobyl Napoleon a věnoval ji jako dar své sestře. Pod italskou správu se Lucca dostala jednoduše - občané si to odhlasovali roku 1860.

HIGHLIGHTS: Kromě středověkých hradeb je nutno vidět amfiteátr, který je dnes náměstím Piazza Anfiteatro, protože do jeho tribun se po staletí vestavovaly obytné domy. Nezapomeňte také na tři největší a bohatě zdobené chrámy San Martino, San Michelle a San Frediano. Všechny jsou postavené v románském slohu. 

Podívejte se do nedaleké Pisy na Náměstí Zázraků a Šikmou věž.

Nejkrásnější náměstí světa Piazza dei Miracoli (Náměstí zázraků) se nachází v italském městě Pisa. Od roku 1987 patří do světového kulturního dědictví UNESCO.

Pisa byla založena Řeky okolo roku 1300 př.n.l., potom zde vládli Etruskové a Římané. Po pádu Římské říše se Pisa vypracovala na samostatný městský stát. Pak nastal pomalý úpadek, roku 1284 poráží Janovské námořnictvo vojsko Pisanských a roku 1406 je Pisa dobyta vojáky Florencie.  

Na náměstí se vchází bránou Panny Marie (Porta di Santa Maria). Gotické Baptisterium Jana Křtitele (Battistero San Giovanni Battista) vidělo křest mnoha významných lidí včetně několika papežů. Zde byl pokřtěn astronom Galileo Galiei. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Cattedrale Metropolitana Primaziale di Santa Maria Assunta) je románským dómem v půdorysu latinského kříže a pěti loděmi. Spočívají v něm ostatky patrona Pisy svatého Raineria. Klenotem interiéru je kamenná kazatelna z dílny Giovanniho Pisana. Zvonice Šikmá věž (Campanile di Santa Maria / La Torrependante) je symbolem města. Byla navržena jako nejvyšší zvonice tehdy známého světa, ale když se začala naklánět, byla stavba ukončena. Do 19. století se naklonila 4,5 metru od vertikály. Po nedávném zabezpečení je odkloněná 3,99 metru a dál se nepohybuje. Hřbitov Campo Santo (Camposanto monumentale) je poslední velkou stavbou na Náměstí Zázraků. Gotický koncept dělá ze hřbitova spíš okázalé muzeum umění a klášterní Křížovou chodbu v jednom.

Jasná linka na Holém vrchu, která se leze už nejméně půl století, se jmenuje Únětická spára. Tato trojková cesta je ovšem daleko spíše namáhavý spárokomín, než elegantní spárka. Kdo Únětickou spáru nevylezl, jako by snad ani nebyl pražských horolezcem. Patří ke klenotům metropolitního lezení. 

Jak zdolat Únětickou spáru? Zprava okolo převisu jedovatou stěnkou (3+) na poličku a plazením doleva na balkon pod spárou. Sem lze vylézt i přímo přes převis (4+).  Tady vrazíme pravé koleno do spáry, vzepřeme se k velkému chytu v levé hraně spáry (vlevo střední vklíněnec) a vzpíráme se dál pod zaklíněné balvany (smyčka okolo nich do hodin. Postavíme se na nejistou římsu vlevo od spáry a už lehčeji, s pravou nohou venku ze spáry vpravo, dolezeme do soutěsky (smyčka). Štand uděláme z lana vpravo okolo velkého skalního bloku. Sestup pěšky na druhou stranu.

Stáhněte horolezecký průvodce Holý vrch. Podívejte se na další videa Zimní lezení Holý vrch. Přečtěte si popis lezecké oblasti Holý vrch. Ve špatném počasí můžete lézt vedle na Kozích hřbetech.