Dolní Labe na kajaku z Ústí do Míšně

120 kilometrů Labe z Ústí nad Labem do Míšně krásně teče! Mohutný proud se sune rychlostí 3-5 km/h.

Když vezmeme v úvahu, že řeku nezpomalují žádné jezy, tak příroda tady vodákům opravdu hodně pomáhá. Pádluje se tu přibližně dvakrát rychleji, než ve středočeském Polabí výše na toku.

My Češi úseku pod Střekovem říkáme Dolní Labe. Němci ho označují za Ober Elbe, tedy Horní Labe. To co teče z Krkonoš až do Ústí nad Labem, označují za Labe v Čechách.

VIDEO Labe z Ústí nad Labem přes Drážďany do Míšně

Labe na česko-německých hranicích

Pod posledním labským jezem ve Střekově se řeka nadechne a voda se rozeběhne. Teče sice stále regulovaným korytem, ale v něm proudí po svém. Mění směr i sklon. Teče v rovině, ale okolo se začínají zvedat úbočí kopců.  

Skrze Ústí nad Labem je to ještě industriální tok. Před Děčínem zbystří a vyčistí se. V Děčíně majestátně vteče mezi strmé útesy. Kaňon Labe proráží pískovcové skály Česko-saského Švýcarska. Obrovské pískovcové údolí je na české straně chráněno jako Národní park České Švýcarsko a na německé straně jako Nationalpark Sächsische Schweiz.

V Pirně se Labe valí z kopců do roviny. Proteče Drážďany, kde je řeka široká 100 metrů. Před Míšní ještě naposledy prorazí pohoří Spaargebirge, které je považováno za nejmenší v Sasku. Za tímto historickým městem pomaličku klesá do Severoněmecké nížiny a do Severního moře.

PANORAMA: Labe pod Drážďany - fotografováno z Bosel (182 m)
Kliknutím otevřete velké panorama. FOTO: Olaf1541 - Wikimedia

4 dni v babím létě na vodě

V Alpách a Tatrách už sněží, řeky jsou suché, na skalách je mokro a my máme volno. Na poslední chvíli tedy měníme plány. Po ránu hledáme na internetu, kde se v Ústí nad Labem nebo Děčíně dá půjčit kajak. Nedá. Řešíme to tedy telefonátem do osvědčeného HG sportu v Praze. Dostáváme deblkajak Prijon Poseidon, který před týdnem závodil na maratonu Praha - Drážďany.

Pojede tam s námi znovu. Dovezeme ho do Ústí nad Labem, kde odstavíme auto na Střekovském nábřeží. Plně naloženou loď dáváme na vodu proti ústí Bíliny do Labe až ve čtyři hodiny odpoledne. Hned nás vezme proud. Ponese nás další čtyři dny.

V Mojžíři zakláníme hlavy a dohadujeme se, kudy jsme lezli stometrovou cestu Zlatý důl na Kozí vrch.

Příjemně nás překvapí táhlé a rychlé zatáčky u Března. Na obzoru zahlédneme Vrabinec, kde dříve stál hrad, potom tam lezli horolezci a teď jsou tam po skalách natažené dráty pro ferátisty. Ploučnice si skoro nevšimneme, jak málo vody jí přitéká. Pozorujeme ferátisty na Pastýřské stěně v Děčíně.

V pozdním odpoledni upádlujeme 28 kilometrů. Pod městem končíme. Stan stavíme na břehu pár set metrů za benzinovou pumpou v Loubí. 

Začátek noci ohlašuje hejno netopýrů, kteří se vydali lovit do temného údolí Labe.

V noci posloucháme těžké nákladní vlaky na levém břehu a auta na pravém břehu. Hluku se nezbavíme do konce plavby.

Ráno se budíme pozdě. Na vodu vyrážíme až v poledne. Ze břehu jsme tedy mohli sledovat kajakáře, především Němce, a kanoisty, hlavně Čechy, jak si užívají poslední proudný úsek veletoku. Tuto přírodní cennost by chtěli betonáři navždy ukrýt pod hladinou řeky. Už sto let plánují postavit obří jez, kterému dali krycí název plavební stupeň Děčín.   

Řeka ještě nějakou dobu krásně šplouchá a uklidní se až před Hřenskem. Očima pátráme po skalní vyhlídce Belveder, pod kterou se nachází vstup do rozsáhlého podzemí Loupežnická jeskyně. Na oběd se zastavujeme v penzionu Na Suché Kamenici. Přiláká nás molo, kam je vidět z restaurační zahrádky.

Máme štěstí, že v Labi teče málo vody. Nákladní doprava je zastavená a z osobních lodí zajíždí do Česka pouze jednou denně Bohemia s mělkým ponorem. Zatím si tedy dáváme pozor jen na přívozy.

První osobní parníčky potkáváme až ve Schmilce, kde plní funkci místní osobní přepravy.

Vjíždíme do nejatraktivnější části Labského kaňonu. Okolo nás se zvedají známé pískovcové skály. Vysoko nad řekou je postavená obrovská pevnost  Königstein.

O kousek dál obdivujeme skalní město Rathen, kde se zrodilo sportovní horolezectví. Nad lázeňskou obcí Kurort Rathen, kam zajíždí velké kolesové parníky z Drážďan, je dobře vidět typický vyhlídkový most Bastei. Vedle něho skalní věž Mnich / Mönch s plechovou siluetou kapucína na vrcholu.

 SERIÁL Pískovcoví obři v Sasku

RATHEN Mönch (Uferweg III)
RATHEN Talwächter (Schusterweg II)
RATHEN Gans (Gühnekamin III)
RATHEN Lokomotive (Tři cesty obtížnosti III)
SCHRAMMSTEINE Falkenstein (Schusterweg III)
SCHRAMMSTEINE Falkenstein (Kotzwand VIIa)
ZITTAUER GEBIRGE Oybin (Polensprung 4)
HŘENSKO Pevnost (Stará cesta II)
PAPSTSTEIN Hunskirche (Alter Weg II)
RÁJEC Blíženci (Západní spára III/1)
GEBIET DER STEINE Rauhe Zine (Blockweg V)
BIELATAL Herkulessäule (Alter Weg V)
LUŽICKÉ HORY Křížová věž (Normální cesta I)

Do večera upádlujeme 35 kilometrů. Stan stavíme na louce pod Stadt Wehlen. 

Co čert nechtěl. Celou noc a dopoledne prší. Meteorologické weby předpovídají, že voda z nebe přestane padat ve dvě hodiny odpoledne. V 13:45 h se objeví na hladině první mořské kajaky, tří- a čtyřmístní kanoe a také rafty, kterými se nechají snášet z Wehlenu do Pirny skupiny turistů dobře naladěných cinkajícími lahvemi trvrdého alkoholu. Ve 13:55 h jdeme na vodu také my a ve 14:00 h přestává pršet.

Pirnou prosvištíme, abychom se zahřáli, ale v Heidenau už obdivujeme továrnu, která z dálky vypadá jako středověký hrad. Před pár lety, když jsme tudy šlapali na kole Labskou cyklostezkou, jsme si továrny nevšimli. Je to stará, ale stále činná papírna a hned vedle moderní sladovna, která zásobuje saské pivovary loděmi po Labi. 

U slavného zámku Pillnitz, sídla saských kurfiřtů a králů z rodu Wettinů (právě vládne ve Velké Británii a Belgii), se vodní doprava zahušťuje. Dáváme pozor na velké kolesové parníky, dieselové osobní lodě, rychlé motorové čluny, další kajky a spoustu přívozů. Raději se držíme mimo plavební dráhu.

Nad řekou pozorujeme další zámky, zámečky a vily. Ke každému patří vinice, zahrada a ovocný sad.

Na předměstí Laubegast vystupujeme po starém kamenném molu rovnou do pekařství Siemank. Prodavačka se ničemu nediví - ani mokrým kaťasům, vodácké bundě, ba ani lámané němčině. Je zvyklá na podivné zákazníky, protože housky prodává nejen spořádaným sousedům, ale také cyklistům, protože přede dveřmi jejího krámu vede Labská cyklostezka, a vodákům a zvláště veslařům, kteří mají vedle loděnici.

Devět mostů spojuje drážďanské břehy. Nejstarší a nejhonosnější je Augustusbrücke. Saská metropole dává najevo bohatství, které se v Drážďanech nashromáždilo za tisíciletí, ačkoliv celé město shořelo v ohnivém pekle pětačtyřicátého roku během anglo-amerických náletů na žádost sovětských generálů. Ukazuje se Frauenkirche, který povstal z popela teprve po roce 2000, a další spousta více či méně nabubřelých budov, kostelů, muzeí, galerií a úřadů.

Proplujeme okolo několika měst, která jsou dnes předměstími Drážďan, staré loděnice si prohlédneme v Übigau, nový přístav ve Friedrichstadt a větrný mlýn ve vesnici Gohlis.

Máme za sebou 40 kilometrů. Stan postavíme na pastvině u Kötschnbroda. Po Labské cyklostezce jezdí osvětlená kola až do půlnoci.

Na poslední den vodáckého putování si přivstaneme. Konečně vyplujeme před devátou. Návrat domů bude dlouhý.

Krajina se zase otevře. Vesnice jsou postavené dál od Labe. Koryto se prohloubilo. Řeka teče rychleji, ačkoliv jsme v naprosté rovině. Všude létají velcí ptáci a postávají volavky. 

Nakonec ještě proplujeme kapesní pohoří Spaargebirge, považované za nejmenší v Sasku. Měří zhruba tři kilometry na délku, 200 metrů na šířku a nejvyšší vrchol dosahuje výšku 191 m n.m. Labe ho obtéká z jihu. Nebylo tomu vždy. Prastaré Labe teklo okolo Spaargebirge ze severu přes dnešní Nassau. Na čas se tam voda vrátila při katastrofických povodních roku 1845. O jiné takové události není v historické době nic známo.

Na svazích akorát dozrává víno. Místo bohatých zámků u Drážďan stojí na vinicích u Míšně vesnické domy.

Pod železničním mostem v Míšni přirážíme ke břehu u velkého bezplatného parkoviště. Ujeli jsme 13 kilometrů a končíme.

Jdu na vlak. Vezu se do Schöny, kde přestoupím na vlak do Děčína a pak ještě jednou do Ústí nad Labem. Autem se vracím pro lodě po dálnici do Míšně. Trvá to skoro 4 hodiny.

Vodácká kilometráž Labe

Ústí nad Labem - Děčín - Drážďany - Míšeň

765,9 Bílina ústí vlevo
765,6 Ústí nad Labem, most Edvarda Beneše silniční
765,1 Ústí nad Labem, Mariánský most silniční
755,7 Povrly
747,9 Boletice
741,5 Děčín, most silniční
741,1 most železniční
741,0 Ploučnice, ústí vpravo
740,5 Děčín, most silniční
738,9 Prostřední Žleb, most železniční
731,9 Dolní Žleb, přívoz
730,0 Schöna, Mühlbach ústí vlevo
728,3 Hřensko, Kamenice Hřenská ústí vpravo
726,6 státní hranice na pravém českém břehu
722,8 Postelwitz
719,8 Bad Schandau
718,5 most silniční
718,1 most železniční
716,8 Prossen, přístav
715,1 Königstein, kemp
712,8 Königstein, přístav
707,3 Kurort Rathen, přístav, přívoz
706,7 Bastei, přístav
704,0 Stadt Wehlen, přívoz
696,1 Pirna, přístav
695,6 most silniční a železniční
694,6 Gottleuba ústí vlevo
692,6 Wesenitz ústí vpravo
690,8 Müglitz ústí vlevo
688,0 Pillnitzer Insel, ostrov
687,0 Pillnitz, zámek
680,2 Blaues Wunder, most silniční
677,3 Waldschlösschenbrücke, most silniční
675,0 Dresden, Augustusbrücke (celkem 9 mostů ve městě)
660,3 Niederwartha, most železniční a silniční
648,2 Meissen, most železniční, silniční, dálniční

RIVER GUIDE: Vodácký průvodce Labe / Elbe

Zobrazit místo World of rivers. Světové, české a slovenské řeky. na větší mapě

Doporučené vybavení

Mořský kajak, plovací vesta, házečka, funkční prádlo, vodácká bunda, vodácké boty, čepice se štítkem, tmavé brýle, velký lodní pytel nebo barel, repelent, plavky, opalovací krém, vodovzdorné hodinky, mapa, lékárnička, mobil, kamera nebo fotoaparát. Peníze, doklady, pojištění. Kempovací potřeby: spací pytel, karimatka, stan, nůž, vařič, nádobí, příbory, zapalovač, termoska, čelovka. Náhradní suché oblečení (hlavně ponožky), sandále. Hygienické potřeby: ručník, mýdlo, zubní kartáček, dámské propriety.