NOVÉ FOTKY Slavný horolezec Hans Dülfer nám jako odkaz nechal nejen spoustu překrásných výstupů ve spárách, komínech a sokolících, ale také techniku, jak slanit ze skály pouze s pomocí lana. Tak zvaný Dülferův sed byl dlouho nejběžnějším způsobem slaňování. Ačkoliv je to dnes spíše historická záležitost, každý lezec by ho měl ovládat.
Dülferův sed při slaňování do Pustého lomu na Karlštejnsku.
Hans Dülfer (1892-1915) byl tak dobrý lezec, že překonal svými schopnostmi tehdejší techniky a strategie výstupů, sestupů a dokonce i možnosti používaných pomůcek pro jištění.
Mnohé tedy musel vymyslet, nebo aspoň zdokonalit a zavést do praxe. To se mu povedlo dokonale.
Jedním z jeho vynálezů je tak zvaný Dülferův sed. Je to slaňovací technika, která navázala na dřívější metody, ale učinila slaňování daleko bezpečnějším.
Co potřebujeme? Pouze horolezecké lano. Čím bude silnější, tím lépe. Dülferova konopná kroucená lana byla v tomto ohledu nejlepší. Moderní úzká dvojčata jsou nejhorší. Při slaňování se zaříznou do našeho masa.
Jak postupujeme? Lano protáhneme slaňovacím kruhem, nebo třeba okolo bezpečného stromu na vrcholu skály. Oba konce hodíme dolů. Lano, které jde od nás nahoru, protáhneme rozkrokem a pod pravým stehnem, vedeme příčně přes prsa a přehodíme ho přes levé rameno.
Lano zase vedeme nazpátek příčně přes záda doprava a chytíme ho pravou rukou. Po laně se pomalu posunujeme dolů. Naše tělo slouží podobně jako moderní slaňovací osma, kyblík, nebo jakákoliv jiná brzda.
Slaňovat tímto způsobem lze jen v dostatečně pevném oblečení, aby nás lano neodřelo, nebo aspoň neprodřelo triko či krátké kalhoty. Pozor si také musíme dát na vedení lana okolo těla. Nesmí se dostat na krk, ani kamkoliv na holou kůži.
Dnes Dülferův sed slouží především v situacích, když s sebou neseme pouze lano a nechce se nám tahat v batohu úvazek, karabiny a další lezecké vybavení. My ho používáme třeba při průzkumech odlehlých oblastí s malými skalkami, při vstupu do opuštěných lomů a podobně.
Uvádí se také možnost jeho použití v nouzové situaci, kdy přijdeme o veškeré lezecké vybavení a potřebujeme slanit na laně, které nám zbylo. Zdá se to krajně nepravděpodobné, ale v horolezectví se už stalo takových nehod, které by člověka ani ve snu nenapadly, že je dobré s Dülferem počítat.
Pokud hodláme slaňovat tímto archaickým způsobem větší stěny, nebo dokonce kolmé úseky, vždy pokud to situace dovolí, bychom měli mít připravenou tenkou smyčku na Prusikův uzel. Ten nám zachrání život, když se při slaňování něco pokazí. Když ho uvážeme na lano, můžeme si do smyčky stoupnout a chvíli tak vydržíme. Maximálně pár desítek minut. Jestli do té chvíle nepřijde pomoc, je s námi stejně amen.
Düllferův sed je asi to nejhorší jak lze bez úvazku slanit. Existuji min. 3 pohodlnější způsoby, které jsem ale nikde v metodikách neviděl. Např. lana jdou do podpaží, kříží se za zády a jdou zase před tělo, mezi nohy a vzadu se chytnou do levé či pravé ruky. Maximálně pohodlné a nebolestivé. Lze praktikovat i v tričku, narozdíl od Düllfera. nevím jak se to jmenuje, ale myslím, že to vymysleli indiáni nebo sběrači plodů vysoko na stromech. Doporučuju vyzkoušet a na Düllfera zapomenete téměř okamžitě.
Dnes doporučovanější a bezpečnější variantou slanění bez úvazku je použití techniky Křížového slanění. Jedná se o techniku vymyšlenou v Anglii.Podrobný popis techniky je publikován např. v "Manuál horolezce a horského vůdce", nakladatelství Ivo Železný.Radek
Stockholms skärgård / Stockholmské souostroví zahrnuje 30 000 ostrovů a ostrůvků v Baltském moři. Je to ideální region pro mořské kajakáře, kteří nemají rádi horké podnebí a slanou vodu.... celý článek
Řeka Steyr má pro vodáky dvě tváře. Divočejší ukazuje v Totes Gebirge. Pod horami ji zadrží velká přehrada Klaus. Pod ní peřeje zkrotnou a řeka nastaví svoji příjemnou tvář.
Ve městě a na vsi se cítíme na elektrokole Touroll S2 nejlépe. Za dvacet tisíc korun sedláme spolehlivý vehikl do všech podmínek. Moc zábavy si s ním neužijeme, konstrukci má poněkud zastaralou,
Mezi Lužickými a Žitavskými horami na sebe navazují pískovcové skály, horské stezky, rozhledny a historická městečka. Jedním z největších turistických lákadel je Oybin, romantická zřícenina hradu a kláštera, kterou stojí za to spojit s výletem
Aronie čili temnoplodec neboli černý jeřáb je keř příbuzný hrušním a jeřábům. Pochází z vlhkých lesů Severní Ameriky. V Evropě se začala pěstovat roku 1700.
Horolezecká cesta Südwestkante na Pfaffenstein sehr Gut! Více než 400 metrů lezení po pěkné skále, dobré jištění, obtížnost tak akorát pro nepříliš výkonné lezce 4+ až 5 UIAA.