Taurská královna Hochalmspitze (3360 m) jižním pilířem

Slovo dalo slovo, odkud, jak, kam, oni dělají pětidenní přechod z chaty na chatu, a táží se nás, jak je těžký ten kletrštajg, co jsme lezli.

Tu se do hovoru vmísí osvalený větrem ošlehaný vlasatý kolohnát stojící za šenktyšem a důrazně říká, že to není žádný kletrštajg, ale vážný a dlouhý horolezecký výstup totálně s vlastním jištěním. Nadmuli jsme se pýchou tak, že nemít tak ztěžklé nohy, létali bychom pod stropem.

Skalní velikán nad Maltou

Opět jsme se na začátku července úspěšně zbavili dětí na pár dní, a tak hurá na jih. Ráno vyrážíme z Prahy, odpoledne jsme na parkovišti u rybníka a okolo čtvrté přicházíme na Giessenerhütte, kde jsme si zarezervovali nocleh.

Chata je otevřena tuto sezonu teprve týden a jede na poloprovoz. Partička zasloužilých členů DAV-Sektion Gießen-Oberhessen má salonek zarovnaný šroubováky a motykami a provádí údržbu před sezónou.

K večeři kotel husté gulášovky a dvě piva, koukáme z okna, vršek Taurské královny je zapíchlý v mraku, získáváme rozumy od dvojice totálně ztrhaných a odvařených mladíků, kteří dorážejí po průstupu naším zítřejším plánovaným cílem na chatu až okolo sedmé, a hajdy na kutě, budík natažený na pátou.

Špička je v mraku jako skoro vždy

Noc, jak už to u nás tradičně bývá před gypflšturmtágem, neklidná a úzkostná, ráno tma a kosa, a rychle klopýtáme po kamenité Rudolfstadterweg vzhůru, rozednívá se, pár sněhových políček, pár stovek metrů sutí a už dupeme po mírném a přehledném ledovci vzhůru.

Nadšení nám kalí fakt, že mrak je na kopci napíchlý, a tak nějak jdeme v mlze vzhůru strání a doufáme, že trefíme správný pilíř. Trefili jsme ho, jsou tam dva nýty spojené smyčkou, které ovšem nepatří k naší cestě, ale k moderní těžší cestě levou stěnou pilíře.

Ovšem to počasí, odpoledne hlásí přeháňku, možná bouřku, váháme, ale je nám líto přestálého týrání časným vstáváním a námahou, a tak se navazujeme a rozpačitě ukusujeme první délku v žulovém moři.

Vlastní jištění, staré skoby a dobré chyty

Schémátko cesty jakžtakž funguje, ale metry lanových délek jsou nějaké popletené, a tak neštandujeme podle schémátka, ale vlastního rozumu tak, abychom se slyšeli a lano příliš netáhlo, ostatně, v cestě je řídko starých skob a ještě řidčeji nevyndatelných erárních vklíněnců či friendů, a štandy je nutno budovat vlastní.

Skála je nějaký žule blízký gneiss odlučnosti deskově blokové, který nabízí ideální možnosti jištění vklíněnci a smyčkami téměř na každém kroku, občas tedy za obrovské bloky, které se zdají viset na vlásku.

Po několika délkách pohodlně svačíme na placaté polici pod prvním klíčovým místem, krátkým pětkovým prý převislým výšvihem (ve skutečnosti je jen položený, téměř svislý), perfektně jištěným trojicí památečních skob (plus cokoli dle libosti do spárek), po kterém následuje vzdušný položený úsek úzkou plotnou (kde se vyplatí fotit druholezce) a přichází pohodlný štand u velkého bloku (velikosti malého osobního automobilu).

Hrana nad ním je sice dle čísla obtížnosti méně náročná, ale všechny vygůglované popisy se shodují, toto je to pravé šlyslštele.

Exponovanou hranou plotny, staré skoby, k výšvihu hrany, a zde, v expozici téměř absolutní, je nutno chytit býka za rohy (zrovna se trochu vyčasilo a poprvé během lezení se můžeme trochu rozhlédnout), a technikou mikimause nastoupat nohama, co to dá a natáhnout se, a jupí, chyt tam samozřejmě je, takže ještě kousek nahoru, traverz, koutek, štand, a zbývá několik lehkých délek na vršek, takže v půl dvanácté padesát metrů pod křížem balíme lano a chvatně obědváme a máváme gorilám v mlze, objevivším se na sestupovém hřebenu.

Dlouhý sestup po sněhu

Sestup hřebenem směrem východním po normální cestě je pěkná a hlavně zatraceně dlouhá a důstojná hochtúra, obtížnost pár míst těžší jednička, několik kletrštajgových míst s ocelovým lanem (prý béčkové obtížnosti), tu a tam se z mraků vysype pár kapek, jednu chvíli šustí ledové krupky, znavená manželka silně mrmlá, do sedélka Steinerne Mandln, a pak doprava strmou plotnou (nově vyměněna stará rezatá a tenká ocelová lana za nová tlustá) na strmý sníh.

Nechávám statečnou spolulezkyni slanit na plnou délku dvou lan, pak lano odvazuji, házím dolů, a opatrně slézám. Svačina na pohodlném placatém kameni, a pak furt a nekonečně sutí a pěšinou zpátky na chatu, kam přicházíme okolo páté.

Na druhý den plánuji Winterleitengrat, dlouhý a krásný alpinistický podnik začínající hned nad chalupou a končící v sedle Steinerne Mandln, ale kombinace zmožených nohou, vyčerpané manželky a horšího počasí nám mění plány, a tak míříme domů.

HOCHALMSPITZE SÜDPFEILER (Jižní pilíř)

3360 m n.m.m
Ankogelgruppe, Hohe Tauern, Korutany

Prvovýstup

J. Kollnitz, K. Kuchar, H. Raditschnigg, K. Wigisser. 21. června 1929. 

Obtížnost

Jedno místo 5, několik míst 4+, převážně 3-4. Celkem 10-12 délek, 250 výškových metrů. Celkový čas túry 11 hodin.

Sestup

Doprava po hřebeni Normální cestou, značeno, obtížnost 1 a klettersteigové úseky B do sedla Steinerne Mandln (3125 m). Pomocí ocelových lan asi 80 m plotnovitou skálou na strmý sníh a dále po Rudolfstädterweg zpátky na chatu. Celkem sestup 4-5 hodin.

Praktická varianta sestupu při dobrých podmínkách (nevhodné v pozdním létě) a dobré viditelnosti: Z vrcholu doleva značenou cestou Detmoldergrat asi 150 výškových metrů. V místě, kde jde cesta po sněhu (cca 3200 m) opustíme značku a sejdeme šikmo doleva dolů tam, kde jsme ráno odbočili z Rudolfstädterweg. Ušetříme asi hodinu času. Nezkoušeli jsme - z důvodů mraků jsme vsadili na jistotu.

Příjezd

Z dálnice Salzburg - Villach sjet na Gmünd, vzhůru údolím Maltatal přes městečko Malta do osady Koschach, zde doleva přes most (značeno směrovkou Giessenerhütte) a po chvíli vzhůru doleva tenkou asfaltkou a opatrně a pomalu 12 kilometrů na konec silnice k závoře a zákazu vjezdu na parkoviště pod vodní nádrží Gösska (1680 m). Vjezd možný pouze, je-li Giessenerhütte v provozu, jinak musíme posledních 5 km silničky po svých.

Odtud pěšky po štěrkové vozové cestě 1:30 hodiny na chatu.

Nástup

Od chaty Giessenerhütte (2215 m) po značené Rudolfstädterweg, ve výšce asi 2700 m opustíme stezku a po suti a následně po ledovci Trippkees (sklon do 30°, nezáludný, v červenci prostý trhlin, objevují se prý vždy až v srpnu) pod nejnižší bod zdaleka viditelného pilíře přímo ve spádnici vrcholu. Asi 3 hodiny.

Výstup

Ostřím pilíře jednu délku, přechod doprava do kouta. koutem (fixní friend) a spárami vpravo na rampu, po ní a vzhůru pod strmou stěnu. Stěnou a komínem do štrbiny, a vpravo další rampou na stanoviště (skoba, fixní smyčka). Spárou vzhůru a rampou vpravo pod ostřím hřebene a nakonec doleva na velkou polici. Strmě vzhůru vpravo od ostří několik metrů (skoby, první klíčové místo) a položenou úzkou plotnou k obrovskému bloku. Od bloku ostřím vzhůru (staré skoby, druhé klíčové místo, velmi vzdušné) asi 25m, traverz v římse doleva a koutem na poličku. Vlevo koutem a opět vzhůru na ostří a pak několik lehčích délek k vrcholovému kříži.

Další průvodce na webu

Giessener Hütte a Mountaininfo.eu a Outdooractive.com

Doporučené vybavení

1-2 lana 50 m, vklíněnce, friendy, expresky, dostatek dlouhých smyček (množství dle svého uvážení, skála je k vklíněncům a smyčkám mimořádně přívětivá a lze zakládat co metr, rozumně tak plusmínus 8 expresek), lehké mačky a lehký malý cepín pro nástup a sestup, lezečky, helma, svačina a tak dále.

Mobilní signál

Při nástupu žádný až místy mizerný, při lezení a na hřebeni solidní.

Počasí

Pozor! Hochalmspitze je proslulá tím, že je vrchol téměř pořád (i když je všude jinde krásně jasno) zapíchlý v mraku.

Možnost útěku

Z první třetiny cesty (do štrbiny) lze rozumně slanit po trase výstupu. Dále jsou případná slanění problematická. Neprchat slaněním do sněhového žlabu Gössrinne vpravo od pilíře, kde je riziko pádu kamení.

 INSPIRACE: Dlouhé skalní cesty v Alpách

Bergell: Cassin Badile 6+, Plotny Enrichetta 6, Molteni Badile 5, Fiorelli Dente della Vecchia 5, Nordkante Badile 4+, Marimonti Sertori 4, Východní stěna Porcellizzo 3

Berner Oberland: Septumania 6a+ Eldorado

Dachstein: Schmetterling Dachstein 6, Windlegergrat Torstein 5 A0, Steinerweg Dachstein 5-, Pichl Dachstein 4, Westgrat Dirndl 3+, Drasch Mitterspitz 3+, Chatový pilíř Schöberl 3, Normální cesta na Dachstein 2, výstupy okolo Adámkovy chaty 3-6

Gesäuse: Ödsteinkante Ödstein 4+, Schmitt and Co. Ödsteinkarturm 4-, Jahn-Zimmer Hochtor 3+, Hlavní hřeben Gesäuse 3+, Rossschweif Hochtor 3, Pichl Planspitze 3, Westgrat Buchstein 3, Dachlgrat Hochtor 2+, Peternpfad Peterscharte 2

Gosaukamm: Quo Vadis Grosswandeck 5-, Severozápadní hrana Vordere Kopfwand 4, Jižní strž Bischofsmütze 3

Grossglockner: Stüdlgrat Grossglockner 4-

Hochschwab: Fledermausgrat Griesmauer 4, Südgrat Schartenspitze 4-, Baumgartnerweg Hochschwab 3, Westgrat Pfaffenstein 3 

Höllental: Richterova cesta Stadelwand 5-

Kalkalpen: Vegetarierkante Kampermauer 5-

Karwendel: MaMa Kante Kreuzwand 5+, Herzogova hrana Lalidererspitze 5-, Südwestgrat Viererspitze 4+, Luftige Kante Kreuzwand 4

Mont Blanc: Le solleil avec la lune Grépon 6a+/6b, Švýcarská cesta Kapucín 7, Salluard Pointe Adophe Rey 5+, Normální cesta Dent du Géant 5, Východní hřeben Pyramide du Tacul 4+

Ötztalské Alpy: Wazegrat Watzespitze 4

Paklenica: Velebitaški Aniča Kuk 7-

Sengsengebirge: Wer putzt der findet 6+ Traunstein, Platteneuphorie Hoher Nock 5+, Juniperus Plombergstein 5-

Tennengebirge: Fun in the Sun Fieberhorn 6+/4+A0, Krabbelstube Hiefler 5, Jižní rampa Hochthron 4+

Totes Gebirge: Hochkarweg Spitzmauer 4, Jihovýchodní hřeben Grimming 2- 

Verwall: Severovýchodní hřeben Patteriol 4+

Watzmann: Berchtesgadenská cesta Watzmann 3-4

Wetterstein: 4er-Weg Östlicher Schosskopf 5+, Nordkante Höllentorkopf 5-

Wilder Kaiser: Severní hrana Predigtstuhl 4, Severní hřeben Fleischbank 3

VYSOKÉ TATRY: Vyberte si z desítek pěkných horolezecký cest!

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě