Vintířova stezka / Gunthersteig

Vintířova stezka / Guntesteig vede symbolicky po stopách mnicha Vintíře mezi klášterem Niedertaich (zde vstoupil do benediktinského řádu), Vintířovou kaplí na Březníku (zde v poustevně zemřel) a Břevnovským klášterem (zde byl pochován). Měří celkem 300 km.

Vintíř / Gunther je blahoslavený, ale církev ho považuje za svatého. Ač Durynk, prožil značnou část života v Bavorsku a nakonec se stal českým světcem.

Narodil se kolem roku 955 v hraběcí rodině z Käfernburg-Schwarzburg v Durynsku. Byl bratrancem bavorského vévody a pozdějšího římského císaře Jindřicha II. Byl spřízněný se svatým Štěpánem, tehdejším prvním uherským králem. Proto strávil několik let v Uhrách a u dnešního Bakonybélu založil benediktinský klášter svatého Mořice roku 1018.

Pravděpodobně se přátelil s přemyslovskými bratry Oldřichem a Jaromírem, kteří 1001 utekli z Čech před krutým Boleslavem Ryšavým. Snad se stal kmotrem knížete Břetislava, Oldřichova syna.

Biskup Gothard ho přiměl ke vstupu do benediktinského řádu. V té době už byl vdovcem a otcem nejméně dvou synů. Darovací listinou z 25. prosince 1005 odevzdal v přítomnosti Gothardově svůj majetek klášteru hersfeldskému jako prebendu pro klášter Göllingen. Gothard ho poté vzal s sebou do kláštera v bavorském Niedertaichu. Odtud vykonal Vintíř pouť do Svaté země a po návratu na jaře roku 1006 odložil před oltářem svatého Mořice zbraň a 1007 složil řeholní sliby.

Následně prošel Bavorskem, krátký čas pobyl Rancingu (dnešní Lahling), později se přemístil do kraje na horním toku Řezné / Regen na bavorské straně Šumavy, kde si založil poustevnu, která se 1011 rozrostla v klášter Riminichi (dnešní Rinchnach).

Později se dostal k hradu Rabí a nakonec se usadil na vrchu Březník u Dobré Vody, kde v poustevně 9. října 1045 zemřel.

Blahoslavený svatý?

Vintíř byl dle svého přání pochován v Břevnovském klášteře. Podle historicků to ovšem bylo spíše přání břevnovského opata. Jeho ostatky během husitských válek vytáhli z rakve husité a rozházeli po okolí. Náhrobní kámen se nachází u jižní stěny klášterní baziliky svaté Markéty.

Vintíř není oficiálně kanonizován dodnes. Jeho uctívání jako světce však je doporučováno papežskými bulami a dekrety. Vintířovo uctívání bylo např. připuštěno bulou papeže Urbana VIII. z roku 1634, kde povolení kultické úcty Vintířovy zdůvodňuje konstatováním, že je prokázána "od nepamětných dob a nepřetržitě".

Poslední vydání Římského martyrologia uvádí: "Břevnov v Čechách, místo uložení svatého Vintíře, poustevníka, který opustil rozkoše světa, uchýlil se nejprve do úkrytu mnišského života a pak do odlehlých lesů mezi Bavorskem a Čechami, kde žil a zemřel jak spojen s Bohem, tak oddělen od lidí."

Vintíř neměl s Břevnovem nic do činění. Jenže tehdejší břevnovský opat Meginhart byl původně mnichem z Dolního Altaichu a z tohoto kláštera pocházel také Vintíř. Vintíř umíral jako poustevník s pověstí světce, takže si Meginhart nejspíš vyžádal jeho tělo, protože pro každé opatství bylo velmi důležité mít svatého patrona, který by ho chránil a zvýšoval prestiž.

Opukový náhrobní kámen vznikl v 13. století v souvislosti s kanonizací svatého Vintíře. Břevnovský klášter, český král Přemysl Otakar II. a dolnoaltašský opat Herman požádali společně v Římě o Vintířovu kanonizaci a tady u jeho hrobu na Břevnově se sbíraly zprávy o zázracích, které vykonal. 

Většina zázraků se odehrála v břevnovském klášterním kostele u Vintířova hrobu. Zaznamenány byly také kuriozity. Například klášterní včelař Ztres kradl med z úlů a předstíral, že je to dílo zlodějů. Jedné noci, když křičel jakoby na zloděje, ho chytil ďábel. Odnesl ho k bráně kláštera a na tři dny přivázal ke sloupu. Poté na příkaz svatého Vintíře čert v podobě černého ptáka odletěl a ze včelaře spadla pouta.

Proces svatořečení skončil neúspěchem. Poté, co se vše sesbíralo a sepsalo, byl poslán do Říma kancléř českého království, vyšehradský probošt Diviš. Cestou zemřel. Krátce po něm zemřel i tehdejší papež. Jeho nástupci se pak na Petrově stolci střídali tak rychle, jako svatí na orloji, že kanonizaci nestihli. Na konci 13. století bylo jasné, že ke svatořečení nedojde. Vintíř tedy kanonizován nikdy nebyl, ale je vřazen do Římského martyrologia, soupisu katolických světců.

Vintíř je v současných Čechách téměř neznámý světec. Ovšem v baroku byl jeho kult velmi silný.

K jeho došlo v polovině 19. století, když František Palacký ve svých dějinách napsal, že Vintíř v létě 1041 pomohl převést německé vojsko z Bavorska skrze lesy a přes hory do Čech, a tak podstatně přispěl k české porážce. A tak se z Vintíře stal nepřítel českého národa. Jeho kult se stáhl z Prahy na Šumavu, kde ho uctívali Němci. Po II. světové válce se povědomí o Vintířovi ztratilo téměř úplně.

V Rinchnachu se od 1955 hraje o svatém Vintířovi lidová oslavná hra. V Dobré Vodě byl 1952 zřízen vojenský výcvikový prostor a 1957 vojáci odstřelili Vintířovu kapli na Březníku. Ve Vinohradském divadle se v 60. letech hrála hra Františka Hrubína Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách, v níž Vintíř vystupuje jako hlavní padouch. Filmovou podobu dal hře Otakar Vávra.

Teprve po pádu Železné opony 1989 se Vintířova tradice vrací do veřejného života. Byl zrušen vojenský výcvikový prostor, znovu postavena Vintířova kaplička, obnovily se pouti na Dobrou Vodu a byla zřícena turistická Vintířova stezka.

Na Břevnově sepsána nová legenda o svatém Vintířovi, která byla sepsána ze starších textů. Nově bylo přidáno, jak se Vintíř setkal s knížetem Břetislavem, který ho měl objevit na Šumavě, když pronásledoval jelena. Kníže dojel až na Dobrou Vodu a Vintíře nalezl v poustevně. K Břetislavově údivu mu Vintíř oznámil, že už ho dávno zná, protože byl kdysi jeho kmotrem. Projevil přání, aby příští den přišel kníže znovu, že může být přítomen jeho smrti. Ten tomuto přání vyhověl, přišel v doprovodu biskupa, který odloužil mši a podal svaté přijímání. Důležité je, že Vintíř pronesl ke knížeti několik proseb, především pak, aby ho pohřbil na Břevnově a aby o toto opatství náležitě pečoval.

Neznámý autor Vintířova životopisu vlastně říká, že je potřeba o Břevnov pečovat. Navíc spojuje Přemyslovce se samotným světcem tím, že měl být přílušních jejich rodu kmotřencem.

Diplomat v německých službách

Český kníže Břetislav I. oceňoval Vintířovo misionářské úsilí a využíval jej jako diplomata. Je doloženo účast při jednání mezi císařem Jindřichem III. a Břetislavem I.

Tehdejšímu císaři Jindřichu II se založení kláštera Rinchnach velmi hodilo. Stal se kolonizačním centrem lesnatého kraje mezi Dunajem a Šumavou. Tato část Českého masivu byl velmi málo osídlena a teprve čekala na své budoucí využití. Kolem kláštera se klučil prales, zakládaly vesnice a obdělávala půda.

Z Vintíře se stakl diplomat kvůli umístění v pohraničním hvozdu dvou velmocí - přemyslovských Čech a otonských Franků. Franská říše, základ budoucí tisícileté Římské říše, v Jindřichově době měla navrch. Český kníže Vladivoj přijal svoji zemi jako léno od Jindřicha II., čímž zadělal na podřízenost českých zemí Německu, ať jsme všichni byli v jakémkoliv státním zřízení. 

Vintíř byl původem šlechtic s vysokými kontakty, nikdy neztratil ze zřetele vysokou císařskou politiku a tu a tam se objevil daleko od Rinchnachu při práci na důležitých úkolech.

Císař na sněmu v Magdeburku 1017 ho pověří misijní cestou k pohanským Luticům u ústí řek Odry a Havoly.

1034 se přimlouvá u císaře za českého Oldřicha, který byl předtím sesazen. Císař jej znova dosadí, ale tak, že vedle Oldřicha musí vládnout i jeho bratr Jaromír. Vintíř tehdy císaři doporučil známý princip: rozděl a panuj. 

Na dvoře svatého Štěpána, tehdejšího uherského krále, se měl odehrát další zázrak. Král ho nutil jíst maso, což zakazovaly mnišské regule. Vintíř prosil Boha o pomoc, až se stalo, že pečený páv na stole obživl a odletěl.

Nepřítel Čechů

Zdánlivě překvapivý zvrat nastává 1040. Vintíř předává klášter Rinchnach mateřskému domu v Dolním Altaichu a odchází na českou stranu Šumavy na Dobrou Vodu pod Březníkem. V tu dobu německý císař Jindřich III. Černý ze sálské dynastie chystá válečnou výpravu proti Čechům. Vintíř se přemisťuje k nepřátelské obchodní stanici u důležité cesty skrze neprůchodnou Šumavu / Böhmerwald. Zřejmě se stal špionem.

Jindřich III. Černý opravdu vpadl do Čech, aby Břetislava potrestal za jeho úspěšné tažení do Polska. Zde Břetislav mimo jiné ukradl statky svatého Vojtěcha. V bitvě u Brůdku ale Břetislav německé vojsko zaskočil a drtivě ho porazil. Buď se to stalo pod Všrubským průsmykem nebo i Pivoně. To dodnes nevíme.

O rok později se Jindřich vrátil s mnohem větší silou, obešel pohraniční zátarasy a oblehl Břetislava na Pražském hradě. Břetislav kapituloval. Poté se králi podvolil na sněmu v Řezně a ten mu propůjčil Čechy v léno.

Jakou roli v tom sehrál Vintíř? Po porážce 1940 informoval severní část císařského vojska, která operovala pod Krušnými horami v údolí řeky Bíliny. Císař rozkázal stáhnout se do Saska. Vintíř snad dojednal s knížetem Břetislavem mírový odchod německého vojska s tím, že si Němci mohli ponechat i kořist, kterou získali.

Nemáme žádnou zprávu, že by v následující trestné výpravě 1041 jakkoliv účinkoval.

Turistická stezka

Svatý Vintíř založil v Severním lese, jak se tehdy říkalo Šumavě, klášter. Mýtil stromy a vzdělával půdu. Proto je jeho stezka označena motykou na německém území a zlatým písmenem V na českém území.

Úplný začátek mezinárodní poutní stezky leží v německém klášteru Niederalteich. Odsud se vine přes Bavorský les a Šumavu až do Blatné. Mezi jihočeskými rybníky míří do Brd a přes Březnici ke Svaté Hoře u Příbrami. Překoná Hřebeny a okolo bývalých lomů putuje do Tetína, překročí Berounku a skrze Český kras přes Svatý Jan pod Skalou zamíří na Bílou horu a konečně do Břevnovského kláštera v Praze.

INFO: Vintířova stezka a Gunthersteig

Zobrazit místo Turistika na větší mapě