Parkour vypadá těžší a nebezpečnější, než opravdu je

Hynek Bečka studuje gymnázium Jana Keplera v Praze. Právě se probíjí kvartou.

Jak jsi se k parkouru dostal?

Přes kamaráda. Nikdy mě sport moc nebavil. On se o parkouru zmínil, zaujalo mě to a zkusili jsme pár věcí na jeho dvorku. Najednou mě to začalo strašně bavit. Hned jsem začal chodit na oficiální tréningy, organizované zkušenějšími traceury (pozn. red.: tak si mezi sebou říkají vyznavači parkouru) přes internet.

Potřebuje začínající traceur gymnastickou, anebo aspoň všeobecnou sportovní průpravu?

Ani moc ne... Přirozeně, pokud moc nesportuješ, nebudeš spoustu věcí ze začátku zvládat a mnohé tě budou děsit. Ale parkour je fyzicky natolik namáhavý, že si fyzičku docela rychle vybuduješ.

Je parkour spíš individuální zábava, nebo kolektivní disciplína?

Jak kdy. Jsou lidé, kteří skáčou s kamarády, v malých skupinkách, nebo kteří si jdou čas od času zaskákat sami. Větší skupinky se tvoří právě kolem oficiálních tréningů, organizovaných přes internetové fórum. Na nich se schází třeba takových patnáct lidí, někdy i víc.

Proč to všichni dělají? Chtějí se předvést před holkama, nebo si vybít adrenalin?

Podstata parkouru je zlepšování sebe samého. Tím, že překonáváš nějaké překážky, se pořád zlepšuješ, ne proto, aby ses předvedl, ale aby ses zlepšit. Mezi sebou se nesoutěží, sice všichni dělají občas ten samý skok a třeba na stejném místě, ale rozhodně to není o tom, jestli je Pepa lepší než Franta. Důležité je to, že se Pepa zlepší.

Dost lidí si plete s parkourem tak zvaný free-run, ale právě v tomhle se liší. Free-run se zaměřuje na to, jak co nejefektivněji překonat překážku a běžet dál. Parkour hledá co nejefektnější řešení.

Nejde o život, anebo aspoň o zdraví, když skáčete, lezete, běháte…?

Přirozeně, každý sport je trochu nebezpečný. Parkour ale ani moc ne. Většina věcí, které provádíme, není těžká, jen tak vypadá. Občas si trochu natlučeš, ale spíš jen málo. Je dobré se však připravit na to, jak budou vypadat tvoje ruce po tréningu - mozoly, puchýře a oděrky jsou docela časté. Když něco pokazíš a padáš, třeba při balancování na zábradlí, tělo prostě dopadne tak, jak má, a nic se ti nestane. Podobně, když se pokoušíš udělat něco, na co nemáš natrénováno, často udělá něco jiného, co již umí. Třeba když budeš skákat konga přes zábradlí, uděláš místo toho speeda.

Byl jsi už zraněný?

Nijak vážně. Jistě, vždycky je dobré být opatrný. Svědkem vyvrknutého kotníku jsem už byl.

Kdo parkour nejčastěji provozuje? Předpokládám, že starší už nejsou dost pružní a mladší ještě dost silní.

Parkour je mladý sport, takže ještě není zažitý v povědomí těch starších. Tréningy vedou hlavně lidé kolem 25 let, takovou tu masu vyznavačů tvoří mladší kolem šestnácti až sedmnácti let. Nás patnáctiletých a mladších u toho moc není.

Kde se trénuje - v tělocvičně, ve městě, nebo spíš v přírodě?

V létě se tréningy pořádají ve městě. Na nejrůznějších místech, kde je dostatek zídek, zábradlí a podobných překážek. V přírodě jsem parkour ještě nedělal. Přes zimu máme pronajatou tělocvičnu, ale jen dočasně.

Pořádají se závody, session, party?

Závody ani moc ne. Parkour je spíš nesoutěžní sport. Občas se pořádají setkání ale hlavní jsou tréningy.

Hynek Bečka spolupracoval na osvětovém článku o parkouru v anglofonním časopise Bridge.

Outdoor v kostce

Snow Kayak Cross v Herlíkovicích
Nordic skating, i v létě se dá běžkovat
Lovecká vášeň
Skotské hry
Drytooling kombinuje skálu a cepíny
Olympijský šplh
Akční skibob
Telemark, starý nový styl
Vypni mozek a běž!
Orientační závody na horských kolech
Co je potřeba na skialp
Wakeboarding na Matyldě
Koně pro radost i zdraví
Zimní táboření
Feráty: pocity horolezců
Sněžnice okouzlily i lyžaře
Na koho v horách spoléhat
Dobrodružné lyžování
Curling: skrytý adrenalin
Voda: adrenalin pro děti i rodiče
Silní muži se sekyrami a pilami
Motokáry pro zábavu
Triatlon a Xterra
Bloudění svátečního běžce
Freestyle BMX na Štvanici
Orientační závod vozíčkářů
Prague Paintball Open
Aquaskipper jako Ježíš na hladině