Orientační závod vozíčkářů

Velká cena Stromovky se svými parametry blíží parkovému orientačnímu běhu. Tentokrát ovšem nejde o přízeň sponzorů, reklamní nálepky na oblečení a nejlepší záběry televizních kamer.

Ideální trasa

Tihle závodníci se prostě do obtížnějších terénů nedostanou. Jezdí totiž na vozících. Kategorie jsou tu jednoduché - kvadruplegici (mají postižené ruce i nohy), paraplegici (nepohyblivé pouze nohy), elektrické vozíky a jezdci s pěším doprovodem. Vyloučeny jsou handbiky, což jsou závodní mašinky, které se od normálních silničních kol liší pouze tím, že mají tři kola a "šlape" se na nich rukama.

Ideální spojení všech kontrol měří okolo čtyř kilometrů, ale trasa vhodná pro vozíky měří nejméně dvakrát tolik. Někteří borci ovšem ujedou i patnáct kilometrů. Orientační závod se totiž vyhrává nejen kvůli silným svalům, ale také díky chytré hlavě.

Za chyby se tvrdě platí

"Sere mě to, už jsem zabloudil na třech kontrolách," supí jeden závodník a potvrzuje fakt, že mezi sportovci nejsou rozdíly a ve vypjatých chvílích se vyplavují emoce silnými slovy v jakémkoliv druhu sportu. O své chybě už bez napětí mluvil i stávající mistr České republiky: "Jedné kontroly jsem si nevšiml na mapě ani v terénu." Za to samozřejmě následovala diskvalifikace. Tři ostatní, kteří se díky jeho selhání dostali na stupně vítězů, však uznávají: "Jestli neudělá chybu, tak na něj nemáme."

Závodu se zúčastnilo 25 zájemců, z toho devatenáct jelo na ostro o umístění. "Mnozí lidé se bojí, že se neorientrují v mapě, jiní zase nechtějí zlepšovat svoji fyzickou kondici," říká závodník a organizátor Bohuslav Hůlka. Dění na trati mu v tom občas dává za pravdu. Sám píchne a jen tak tak udrží průběžné první místo, protože na parkových cestách mu vozík tolik nejede. Jinde jsou vidět souboje s ostrými výjezdy a sjezdy, ačkoliv by se podle mapy daly objet sice delší, ale výhodnější trasou. "Normální problémy orienťáků," hodnotí to náhodný in-line bruslař, který se uvelebuje na lavičce s výhledem a hodnou dobu sleduje závodníky na trase.