Curling: skrytý adrenalin

Tato hra na na ledě pochází ze stejné anglosaské oblasti. Hrávali ji Skotové již někdy v šestnáctém století. V roce 1838 sjednotili pravidla a založili první sportovní klub The Royal Caledonia Curling Club. V minulém století vyvezli curling do Kanady a odtud se rozšířil do celého světa. Skotsko a zvláště Kanada jsou dnes curlingovými velmocemi.

Hraje se ovšem v desítkách zemí světa. Pokud jde spíše o zábavu, anebo společenskou akci, hrává se pod širým nebem na rybníku nebo venkovním kluzišti. Seriózní sportovci se téměř bez výjimky přestěhovali pod střechu. Občas se hraje na hokejových či krasobruslařských stadionech, ale hráči si tam stěžují na nerovný a hrubý led. Obsluha speciálních curlingových hal totiž dokáže vyrobit led hladký jako sklo, který curlerům vyhovuje nejlépe.

Pro připomenutí uvádíme, o co v curlingu jde. Hra je založená na jednoduchém základním pravidlu: Poslat kameny po ledě tak, aby se zastavily co nejblíže středu kruhu. Jenže váš soupěř má k dispozici stejný počet kamenů jako vy snaží se vám v tom bránit a naopak dostat své kameny tam, co vy.

Hra obsahuje prvky dovednosti (jak správně poslat kámen po ledě, jak měnit jeho rychlost a směr pomocí zametání před ním během skluzu), strategie (jak vyrazit soupeřovy kameny od středu a dostat tam své) a taktiky (odhadnout, co soupeř udělá v příštích kolech).

Napětí a adrenalinové vzrušení tedy nevyvolávají jako v některých jiných aktivitách nebezpečné akce, ale tiché a nenápadné „šachy“, jak obehrát soupeře a odhadnout jeho strategii.

V utkání proti sobě nastupují dvě čtyřčlenná družstva. Kapitánovi, který řídí své lidi, se říká skip. Každý tým má k dispozici osm kruhových hladkých žulových kamenů vážících dvacet kilogramů. Při jejich odhazování (pro laika je přesnější slovo klouzání), se obě družstva střídají. Snaží se zasáhnout kruh zvaný dům. Kameny se mohou navzájem vyrážet. Proto často rozhoduje až poslední odhoz.

Odhazující hráč posílá svůj kámen ve směru, který mu ukazuje jeho skip stojící u cílových kruhů. Dva spoluhráči se pohybují podél jedoucího kamene, a pokud dostanou pokyn od skipa, začnou před kamenem zametat. S košťátky dokážou bez dotyku jedoucího kamene zrychlit nebo zpomalit jeho jízdu a dokonce i mírně změnit směr pohybu.

Během hry se využívají tři hlavní taktické možnosti: vyrážet lépe umístěné kameny soupeře, dobře umísťovat své kameny do domu a před své dobře umístěné kameny stavět kameny, zabraňující soupeři jejich vyražení.

Po ukončení kola zvaného end se stanoví výsledek. Určí se kámen nejblíže ke středu kruhu. Dále se určí celkový počet kamenů stejného týmu, které jsou blíže ke středu, než je nejbližší kámen soupeře. Počet těchto lepších kamenů určuje počet bodů, které získá družstvo, jež vyhrálo. V následujícím endu odhazuje jako první. Hraje se celkem osm až dvanáct endů podle typu soutěže.

V Česku existuje jedna speciální curlingová hala v Praze - Roztylech a oficiální soutěž Českého svazu curlingu hraje v jedenácti klubech 223 registrovaných hráčů. Mnohem více lidí si ovšem vyrazí zahrát jen pro zábavu a odpočinek od denních starostí. Od roku 1998 se curling po mnoha desetiletích vrátil na zimní olympiádu v Naganu a zůstane na programu natrvalo. Češi se na olympijský turnaj zatím neprobojovali.