Končí léto na Hostivařské přehradě. Ještě se naposledy vykoupeme, svezeme se na koloběžce po cyklostezce a přijde podzim.

Podívejte se, jak se dá ještě posledních pár dní bruslit na Hostivařské přehradě. Z cyklostezky je ovšem vidět, že už hrozí velké riziko propadnutí pod led pro nezkušené bruslaře.

Polský hrebeň je horské sedlo ve Vysokých Tatrách. Prolamuje hlavní hřeben Vysokých Tater v nadmořské výšce 2200 m mezi Východnou Vysokou a Velickým štítem. Přechází přes něj turistická cesta spojující Velickou dolinu s Litvorovou dolinou a jejím pokračováním Bielovodskou dolinou. Nejtěžší místa trasy jsou zajištěna kovovými řetězy. 

REPORT: Poslední jarní lyžařská túra na Poľský hrebeň v Tatrách

RETRO První video na Horydoly.cz bylo zveřejněno 12. prosince 2007. Zachycuje, jak Máca a Kuba vytloukají dvoudélkovou horolezeckou cestu Supernova v Tomáškově lomu (10-/10, Petr Čermák, 1989). Záběry jsou ovšem starší. Pocházejí z akce toku 1991, kdy se ochránci přírody z CHKO Český kras dohodli s horolezci z ČHS na rozdělení sfér vlivu. Supernova, tehdy nejtěžší výstup daleko široko, spadl do zájmu ochrany přírody a nýty byly odstraněny ze skály. Ironií osudu se nedlouho po vytlučení zřítila celá vápencová plotna a příroda dokončila, co ochránci začali. 

V následujích 16 letech bylo natočeno pro Horydoly.cz dalších 1272 kratších či dalších videí. 

Souhrnnou mapu ubytování pro oddíly a spolky připravil Opicakuz. Neexistuje obsáhlejší mapa s přesnými lokacemi a cenami do cenové hladiny 200 Kč / noc. Tady je! Lze filtrovat dle cenových hladin: levné - OK - ještě to jde.

Klasický boulderingový film z roku 1998 ukazuje mladého Chrise Sharmu a jeho kamarády v extrémních přelezech bez lana. Reel Rock ho k 25. výročí remasteroval a uvolnil zdarma pro veřejnost. Užijte si tehdejší atmosféru volného lezení. 

Aktuální dojmy ze sjezdovek v italském Trentinu: sněhu je dost, obloha jako vymetená, tratě upravené a lyžaři nadšení! Trentino je samostatná provincie, kde se lyžuje převším v obrovských areálech Dolomiti Superski a Skirama Dolomiti Adamello Brenta.

Česká Kamenice se rozkládá v údolí říčky Kamenice pod zalesněnými kopci Lužických hor, Českého Švýcarska a Českého Středohoří. Má pět tisíc obyvatel. 

Město bylo kdysi obehnáno hradbami se čtyřmi bránami, z nichž se dodnes zachovala jižní Zámecká brána s kouskem hradební zdi mezi zámkem a kostelem sv. Jakuba. Severní Kunratická brána byla 1577 stržena povodní, Horní Kamenickošenovská brána byla při rozšiřování města 1605 posunuta o 70 m dále k východu a 1819 kvůli silnici zbořena. Stejný osud postihl 1828 Dolní Děčínskou bránu, která stála v dnešní Dvořákově ulici.

Po roce 1260 založili Markvarticové u křižovatky starých zemských stezek z Litoměřic do Budyšína a z Děčína do Žitavy lánovou ves. Osídlili ji němečtí kolonisté. Roku 1283 povýšil král Václav II. Českou Kamenici na město a udělil Šarfenštejnské panství Janovi z Michalovic. 1380 město získalo právo vést městskou knihu, která se dochovala jako jedna z nejstarších v Čechách. Řídilo se řídila litoměřickým městským právem. Jan III. z Michalovic se zadlužil a 1406 musel většinu Šarfenštejnského panství prodat Hynkovi Berkovi z Dubé. Po jeho smrti 1428 koupil Kamenické panství Zikmund z Varternberka, který je připojil k Děčínu. Jeho synové Jan a Jindřich v pokračovali v nájezdech proti Zhořelci, proto Zhořelečtí 1440 vypálili Českou Kamenici a zničili hrad Fredevald. O 4 roky se útok proti Vartenberkům se stejným výsledkem opakoval. Velké válečné výdaje nakonec 1450 přiměly Jana z Vartenberka k uzavření míru se Šestiměstím.

Vartenberkové zeslábli a 1511 koupil děčínské panství Mikuláš Trčka z Lípy. Už 1515 ho získali míšeňští Salhausenové a v České Kamenici bylo zavedeno protestantské náboženství. 

1614 koupil panství Radslav Vchynský ze Vchynic a Tetova (po něm se jmenuje známý Vchynicko-tetovský kanál na Šumavě), po jehož smrti 1619 se panství ujal Vilém Kinský. Ten byl 1634 spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu zavražděn a o rok později převzal Kamenicko Jan Oktavián z chlumecké větve rodu Kinských. 1672 se město stalo čistě katolickým. Přívrženci Lutherova učení museli z Čech odejít, většinou do Saska nebo Lužice. Kinským patřila Česká Kamenice do správní reformy 1850.  

Rozvoji průmyslu pomohla od 1869 železnice z Děčína do Varnsdorfu. 1886 byl zahájen provoz na odbočné dráze z České Kamenice do Kamenického Šenova a 1903 na místní dráze přes Mistrovice do České Lípy.

Rumburská vzpoura 21. května 1918 se odehrála v kasárnách 7. střeleckého zeměbraneckého plzeňského pluku. Důvodem byl hlad, špatné životní podmínky a také nevyplacený žold za dobu zajetí. 830 vojáků v Rumburku totiž byli propuštění zajatci z východní fronty, kde už 1. světová válka skončila. Rakousko-uherská armáda plánovala jejich odvoz na stále bojující italskou frontu. 

18. pěší královéhradecký pluk v Novém Boru, lépe živený a organizovaný než rumburští spolubojovníci, vzpouru potlačil.     

Vzpoura začala po 6. hodině ranní tím, že 65 mužů v čele s Františkem Nohou odepřelo poslušnost velitelům: oproti rozkazu nastoupit beze zbraně nastoupili na ranní nástup s puškami. Ke vzpouře se přidalo sedm stovek dalších vojáků. Vzbouřenci obsadili Rumburk (Rumburg) a ještě ten den mašírovali na Nový Bor (Haida), kde byli obklíčeni a rozprášeni.

Vůdci vzpoury byli popraveni 29. května za úsvitu: František Noha (23 let) - zběh z rakouské armády do ruské - Stanislav Vodička (23 let) - jediný důstojník, který se přidal ke vzpouře, měl v úmylu také zběhnout, ale dostal plicní katar a byl odvelen z ruské fronty na léčení - Vojtěch Kovář (32 let) - bojoval na východní frontě od začátku války a roku 1918 byl odvelen do zázemí v Rumburku. 

Ten den po západu slunce bylo popraveno dalších 7 mužů. Čtrnácti odsouzeným k smrti byl trest zmírněn na mnohaleté vězení. Na italskou frontu bylo odveleno 116 vojáků. Více než 580 vojáků bylo uvězněno v Terezínské pevnosti.

Tři turisté zahynuli ve Vysokých Tatrách pod lavinou během uplynulého víkendu. Polák zemřel na Przełęcz pod Kopą Kondracką (1863 m) a dva Slováci zemřeli na Piečnom sedle (2352 m). 

V bulletinu Strediska lavinovej prevencie se psalo: "Počas noci z piatka (9.12) na sobotu (10.12) zasiahne horské územia teplý front, ktorý prinesie od juhozápadu snehové zrážky a veľmi silný vietor. Množstvo nového snehu v najvyšších polohách bude dosahovať 20 cm, pričom vietor dosiahne na hrebeňoch v nárazoch cez 30m/s (108 km/h)(!). Sneh bude intenzívne premiestňovaný na záveterné strany (S,SV) pohorí. Na hrebeňoch sa očakáva vytváranie prevejov."

Priečne sedlo má průměrný sklon 39°, jde tedy o velmi strmý svah. Turisté šli pěšky a velmi zatěžovali sněhovou pokrývku. Sedlo se nachází v nejvyšších polohách a turisté stoupali po severovýchodním úbočí. Vystavili se tedy nejvyššímu riziku, před kterým varovala horská služba. Doplatili na to životem. 

Lavinová situace na Slovensku stále není dobrá: "Aktuálne pretrváva pre polohy nad 1600 m n.m. v Nízkych, Vysokých a Západných Tatrách mierne lavínové nebezpečenstvo (2. stupeň). Počas prechodu frontu napadlo v najvyšších polohách do 10 cm nového suchého prachového snehu. Vzhľadom na veľmi silný SZ vietor, ktorý dosahoval na hrebeňoch v nárazoch rýchlosť 35 m/s (126 km/h) bol nový sneh transportovaný do pásma kosodreviny. Na záveterných J a JV svahoch, v terénnych depresiách vysokej nadmorskej výšky sa však vytvorili dosky vetrom ubitého snehu, ktorých stabilita je veľmi nízka a veľmi ťažko sa odhaduje. Vo Fatrách platí vzhľadom na ešte menšiu výšku snehovej pokrývky malé lavínové nebezpečenstvo (1. stupeň). Tendencia lavínového nebezpečenstva je zotrvalá."