Lev Davidovič Trockij, židobolševik byl zavražděn svými soudruhy

Leib Bronstein aka Lev Davidovič Trockij (Rusko 1879 - 1940 Mexiko) byl ruský revolucionář židovského původu a komunista teoretik. Pomohl Leninovi (Vladimír Iljič Uljanov) zosnovat komunistický převrat v Rusku, vedl anarchistické oddíly námořníků při útoku na Zimní palác za Říjnové revoluce 1917. Vybudoval Rudou armádu a nakonec se postavil proti Stalinovi (Josif Vissarionovič Stalin), což se mu stalo osudným.

Byl za to pak vyloučen z komunistické strany Stalinem, se kterým bojoval o moc a nakonec zavražděn v Mexiku 20. srpna 1940.

Brutální bolševik byl Leninovou dvojkou

Trockij měl značný podíl na formování bolševické diktatury a patřil k organizátorům brutálního násilí, které ji provázelo. V porevolučním období se nezdráhal použít teror proti domnělým nepřátelům lidu a vždy zdůrazňoval nutnost zavedení diktatury jedné strany. Nakonec se však stal sám obětí zločineckého systému, který budoval.

Lenin před svou smrtí v lednu 1924 navrhl Trockého jako svého nástupce.

Před tím spolu založili koncentrační tábory a dosadili politické komisaře místo profesionálních důstojníků v armádě.  První koncentrák založil Lenin na Trockého popud roku 1919 v klášteře na Soloveckých ostrovech na Sibiři. Stalin ho pak zvětšil a nechal založit mnoho dalších po celé Sibiři. Od té doby se jim říkalo Gulag. Odhaduje se, že Stalin je zodpovědný za smrt 30 milionů lidí.

Revoluce z Ruska měla být rozšiřována po celém světě. Mezi čekisty (politickými policisty) bylo mnoho Židů.

Lenin byl horší než jeho nástupce Stalin. Byl inteligentní intrikán, ale neschopný organizovat. Kdyby žil dál, rozložil a zpustošil by stát. Nevyznal se v ekonomice. Bolševická strana pro něho byla vojensko-náboženský řád. Později za Stalina se stala nástrojem násilí a kontroly.

Po Leninově smrti 1924 se rozhořel boje o moc mezi Trockým a Stalinem. Trocký nebyl na Leninově pohřbu, protože Stalin nařídil poslat mu na Kavkaz smuteční oznámení s chybným datem. To byl začátek jeho mocenského pádu.

Žádná země nechtěla rudého vyhnance

V roce 1929 vyhnal Stalin Trockého  ze země do Turecka, když jej před tím roku 1927 vyloučil z komunistické strany. Nikde ve světě a hlavně v Evropě jej jako fanatického a zkázonosného bolševika nechtěli, a tak skončil v Mexico City. Stalin pochopil až později, že udělal hloupost, když Trockého jen tak pustil do světa. On tam psal články a knihy, ve kterých dával průchod nenávisti vůči Stalinovi a zároveň popisoval jeho hrůzovládu vůči sovětskému lidu. 

24. května 1940 přežil Trockij útok na svůj domov stalinistickými zabijáky v čele s agentem GPU Josifem Grigulevičem, mexickým malířem stalinistou Davidem Alfaro Siqueirosem a Vittorio Vidale. Při tomto útoku byl Robert Sheldon Harte, mladý asistent a osobní strážce Trockého, unesen a později zavražděn.

Dne 20. srpna 1940 byl Trockij znovu  napaden v mexickém bydlišti v Coyoacán horolezeckým cepínem (dle některých zdrojů sekáčkem na led) tajným agentem NKVD  Ramónem Mercaderem, ranou do hlavy. Ten Trockého  špatně strefil a nezabil ho okamžitě. Svědci uvedli, že Trockij plivl na Mercadera a začal s ním tvrdě bojovat. Bylo slyšet rámus, Trockého bodyguardi vtrhli do místnosti a téměř zabili Mercadera, ale Trockij je zastavil, když jim v bolestech nařídil, že vrah musí odpovědět na otázku, kdo ho poslal.

Mexické úřady se jeho pravé jmény dozvěděly až za 10 let, když jim to řekly španělské úřady na základě otisků prstů.

Trockij byl převezen do nemocnice na operaci, ale přežil pouze jeden den. Zemřel ve věku 60 let dne 21. srpna 1940 v důsledku ztráty krve a šoku.

Mercader vypověděl u soudu: "Položil jsem plášť na stůl  takovým způsobem, abych byl schopen vyjmout cepín, který byl v kapse. Rozhodl jsem se a nechtěl si nechat  ujít skvělou příležitost, která se naskytla. Ve chvíli, kdy Trockij začal číst článek, který sem mu dal, měl jsem  šanci a já vytáhl sekáček z pláštěnky, sevřel ho v ruce a se zavřenýma očima mu dal hroznou ránu do hlavy."

Podle Jamese P. Cannona, tajemníka socialistické dělnické strany USA zněla poslední Trockého slova: "Nemohu přežít tento útok. Stalin konečně dokončil úkol, o který se pokusil neúspěšně už předtím."

Dům ve vesničce Coyoacán, kde byl Trockij zavražděn, je dnes součástí aglomerace Mexico City. Funguje v něm Trockého muzeum a průvodcem je jeho vnuk, který je posledním žijícím svědkem útoku jednoho rudého řezníka na druhého.  

Ruský agent Mercader se ve vězení bál svých vrahů

Jaime Ramón Mercader del Río Hernández ( Barcelona 1914 - Havana 1978) byl tajným španělským agentem sovětské NKVD za vlády Josefa Stalina v SSSR. Mercader byl během vraždy Trockého zraněn a zatčen mexickými orgány, kterým nikdy neodhalil svou pravou totožnost, ale byl odsouzen za vraždu na 20 let do vězení.

Sovětská zpravodajská služba udělala pokusy k jeho osvobození, ale raději sám zůstával ve vězení, protože se obával, že se jej Sověti pokusí odstranit jako nepohodlného svědka. V roce 1953 byla jeho skutečná identita objevena, ale jeho vazby s NKVD zůstaly tajemstvím až do rozpadu Sovětského svazu.

Roku 1960 byl propuštěn z vězení po několika žádostech o milost. Před branou na něj čekali českoslovenští diplomaté, kteří s ním odletěli na Kubu, kde byl uvítán Fidelem Castrem. Tam nasedl do dalšího letadla, které ho dopravilo do Prahy, kde žil celý rok.

V roce 1961 odjel do Sovětského svazu, kde obdržel Leninův řád a tamní komunistická vláda ho uctila medailí Hrdiny Sovětského svazu, jedním z nejvyšších vyznamenání ruského národa. Roku 1963 toto vyznamenání pro vraha zrušil sám nejvyšší komunista Nikita Chruščov. Mercader zbytek života prožil na Kubě, v Československu a Sovětském svazu.

Zemřel v Havaně v roce 1978 na zhoubný nádor sarkom. Byl pohřben v Moskvě. Jeho náhrobní kámen ještě dnes stojí na hřbitově v Kuncevu se jménem Ramon Lopez Ivanovič. Tento vrah má také čestné místo v muzeu v Ljublance věnované KGB. 

Proč Stalin nechal zabít Trockého? 

Stalin byl hnusná bytost. Byl chromý a churavý. Levá ruka mu usychala a nemohl ji narovnat. Byl často nastydlý a tudíž se potil. Narodil se a žil na gruzínské periférii, měl pouze základní vzdělání a mnoho let strávil ve vyhnanství. Díky terorismu a zlodějnám ve prospěch komunistů se však dostal do Kremlu, stal se lidovým komisařem a nakonec hlavou diktátorského státu.

Čtvrt století terorizoval svůj lid. Když zemřel, lidé, které utiskoval, plakali. Dal deportovat nebo popravit miliony lidí, které označil za nepřátele Sovětského svazu. Další miliony nechal záměrně vyhladovět, aby otevřel cestu kolektivizaci zemědělství.

Teror nezastavil ani před vedením bolševické strany. Staří revoluční spolubojovníci, delegáti sjezdu, vysocí důstojníci - všichni skončili před popravčí četou. Zemí se valila vlna špionománie a miliony nevinnýchlidí se staly obětí udavačů. Všechno bylo na jeho rozkaz - a přece si nešťastníci za ostnatým drátem gulagů říkali: "Kdyby tohle Stalin věděl!" Psali mu dopisy a žádali ho o pomoc. Tak hluboká byla víra v jeho spravedlnost a moudrost. Stalin zemřel roku 1953 bez lékařské pomoci, neboť se ho všichni báli i v jeho nejtěžší hodině. 

  Levičácké totality nacismus a komunismus

1917 Hoši od Zborova: Legionáři proti Rudým

1938 Žijí mezi námi ještě Židé?

1938 Jak Švýcarsko nepomohlo Židům k útěku

1940 Milion zavražděných Židů, Poláků, Cikánů, Sovětů

1940 Trockij, židobolševik byl zavražděn svými soudruhy

1941 Vzpomínky sochaře Antonína Nykla na Mauthausen

1944 Vyvraždění terezínského rodinného tábora

1944 Malý eficientní koncentrák Mauthausen

1945 Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka

1945 Schindlerův seznam

1945 Američané nabídli zajetí. Rusové kulku do týla

1945 Sověti postříleli vlastní lidi

1945 Kdo byl generál Vlasov? Hrdina nebo zbabělec?

1946 Německá nacistka ze západočeského zapadákova

1948 Železná opona

1949 Památník Vojna u Příbrami

1950 Americký brouk mandelinka bramborová 

1951 Vlak svobody z Aše do Selbu

1951 Památník na bitvu u Sokolova

1952 Ježíšek není a dárky nosí Děda Mráz

1952 Bedřich Reicin roztáčel kola komunistických dějin

1952 Krutý příběh důstojníka Šebesty

1953 Doktor Máj z Jáchymovského lágru

1955 Za komunisty nemůže slabá paměť, ale nedostatek inteligence

1956 Ivan Stěpanovič Koněv utopil v krvi Budapešť

1957 Ptení u Prostějova: Je strach žít!

1959 Česká socha vítá v Mauthausenu

1961 Berlínská zeď

1961 Prožil jsem socialismus v Karlových Varech

1963 Jeden malý zapadlý komunistický koncentrák

1968 Ruské tanky v Karlových Varech 1968

1968 Sovětské tanky v Praze

1968 Likvidace inteligence v roce 1968

1969 Jan Zajíc se upálil pro svobodu

1970 Smuteční oheň za Jana Palacha a Jana Zajíce

1972 Malý příběh jedné pozvánky

1977 Krabice od bot Thermal

1980 Komunistka, milenka, demokratka Jana Nagyová (Nečasová)

1988 Polský kanál: Neúspěšná cesta za svobodou

1989 Bourali jsme vesele zeď z betonu a ocele

1990 Je to prosté: Svoboda!

1992 Díky za Rudé Krávo!

2008 Do plynu nebo zastřelit na místě?

2008 Konečně jsme poděkovali bratřím Mašínům a Milanu Paumerovi

2012 Svoboda slova na Karlovarsku?

2012 Václav Sloup je hajzl. Vždycky si to budu myslet

2018 Hloupý Honzo, vystrč hlavu z prdele!

Zobrazit místo Turistika na větší mapě