Na koloběžce za málo známým uměním v Praze

Na koloběžce z Dejvic do Hrdlořez jsme jeli po ulicích, chodnících, kolejích, cyklostezkách a cyklopruzích. Přijeli jsme na začátek metrem a odjeli z kone autobusem. Trasa byl městský mišmaš, který je českou velkoměstskou realitou pro jízdu na kole. 

Zvolili jsme trasu Bořislavka - Dejvice - Vítězné náměstí (Kulaťák) - Bubeneč - Letná (Sparta) - Holešovice (Elektropodniky) - Hlávkův most - Rohanský ostrov - Libeňský přístav - Rokytka (Kolčavka) - Vysočany - Hloubětín - Hrdlořezy.

Evropská ulice: školy a usedlosti

U metra Bořislavka vjedeme na Evropskou třídu a spouštíme se rovnou dolů do Dejvic. Rychlostní silnice se poslední roky velmi zhoršila. Hladký povrch se na mnoha místech zkrabatěl a jízda po něm už není takový požitek, jako dříve.

Při tom se jedná o jednu z nejvýznamnějších pražských ulici. Dnes plní funkci výpadovky na letiště Václava Havla a na Pražský okruh. Starší ulice v tomto směru vedla na Jenerálku a do Velvar. Dodnes pod tímto názvem vede jižněji v mírném svahu nad Evropskou, protože tehdy protékal údolím Dejvický potok, který byl během věků kompletně zatrubněný a zmizel pod povrchem. Ulice dostávala různá jména - Veleslavínova, Dejvická, Žukovova a Leninova. Od roku 1991 se jmenuje Evropská. Tradičně po ní přijíždějí velké státní delegace z letiště na Hrad. 

VIDEO Z Dejvic do Hrdlořez na koloběžce

Okolo Evropské ulice nastavěno několik betonových skleňáků bez jakéhokoliv náznaku fantazie, neřkuli architektonické invence. Rodinné vily a řadové domy z první republiky po levé straně ulice ukazují, jak se má stavět - není to žádná krása, ale solidnost je na první pohled vidět.

Vlevo zahlédneme novogotickou usedlost Hadovka. Nad ní stával moderní hotel Praha, než ho zboural Petr Kellner.

Po pravé ruce v přilehlém parku u Velvarské ulice si prohlédneme Setkání u studny. Pískovcové sousoší Bedřicha Stefana z roku 1972 neurazí.

Pedagogické gymnázium, dříve střední pedagogická škola a ještě dříve reformní reálné gymnázium na křižovatce s Thákurovou a Gymnazijní ulicí, nás potěší funkcionalistickou krásou. Navíc se zřizovatel o budovu dobře stará. V roce 1938 postavil školu významný architekt Evžen Linhart. 

STEJNÁ TRASA V NOCI: S kultovní muzikou v hlavě

Na stejné křižovatce naproti stojí masivní Masarykova kolej, která slouží Českému vysokému učení technickému. Za socialismu zde sídlila politické Státní bezpečnost. Když se v roce 1960 všeobecně mluvilo, že nenáviděná složka zločineckého režimu sídlí v Sadové ulici, byla ulice promptně přejmenovaná na dnešní Thákurovu. Budovu postavil roku 1925 architekt Antonín Engel jaku součásti jeho urbanistického konceptu nových Dejvic (Masarykova kolej, ČVUT, VŠCHT, Englovy domy, Bohoslovecká fakulta). Mimochodem jeho jméno je poněkud pozapomenuté, ale projektoval tak významné budovy, jako Podolskou vodárnu, labské zdymadlo v Poděbradech, přestavbu Rudolfina v Praze, Ministerstvo dopravy.

Na křiživatce stávala daleko mladší automatická telefonní ústředna z roku 1982. Unikátní technicistní vzhled jí dali čtyři architekti pod vedením Václava Aulického. I tuto budovu nechal strhnout Petr Kellner a na jejím místě postavil nezajímavý kancelářský hranol.

Kulaťák: nedostavěné reprezentativní náměstí

Okolo metra Dejvická přijíždíme na Vítězné náměstí, kterému Pražáci neřeknou jinak než Kulaťák. Zastavovací plán vymyslel nám známý Antonín Engel, ale postavit stačil jen Generální štáb armády po pravé ruce. Je to sice ošklivá, ale významná budova, která nejspíš vzhledem odpovídá účelu.

Před generálním štábem stojí jednoduchý památník československým vojákům padlým za 2. světové války v zahraničí od Jiřího Plieštika. Socha to není tak strašná, jako býval na opačné straně náměstí rudý vrah Lenin, ale nic hezkého ani zajímavého to není. Maně přichází na mysl Krylův Neznámý vojín.  

A propos: Vítězné náměstí dostalo svůj název hned po vybudování roku 1925 podle vítězné cesty k československé samostatnosti. Po nástupu velké světové krize byly práce zastaveny, a od té doby ho nikdo nedostavěl. Za 2. světové války se jmenovalo Náměstí Wehrmachtu (Branné moci), po válce Benešovo, potom Říjnové revoluce a roku 1990 se vrátilo k původnímu jménu.

5x JAK NA TO: Ve městě bezpečně na koloběžce

Obkroužíme Kulaťák a další nepovedený Památník padlých československých letců od Františka Bělského z roku 1995 nás čeká na Náměstí Svobody. Na tomto místě stávalo sousoší Mládí (též Mír) od sochaře Karla Hladíka z roku 1960, které je dnes přemístěno blíže k základní škole na náměstí.

Na Náměstí Svobody si ještě prohlížíme funkcionalistický Skleněný palác, bývalý činžák od Richarda Podzemného z roku 1937. Je pokládán za jeden z nejkvalitnějších bytových domů před 2. světovou válkou. 

Letná: ministerstvo vnitra

Ulice Čs. armády vede okolo Petschkovy vily, za války sídla Wehrmachtu a od roku 1945 sídla amerického velvyslance. Kromě klasicistiní pompéznosti a obrovitých rozměrů na ní neshledáváme nic moc zajímavého. 

Přes Letnou využíváme cyklostezku, po levé ruce máme Spartu a pod námi vede nejprve tunel Blanka a potom Letenský tunel.

Na Křižovatce Korunovační ulice a Milady Horákové se nezapomeneme podívat na letenskou vodárenskou věž. Postavil ji roku 1888 městský inženýr Jindřich Fialka. Novorenesanční vodojem sloužil do roku 1913, potom byl přestavěn na byty a dnes jsou zde dětské klubovny. Historická pumpa u vstupu do věže původně čerpala vodu v městském chudobinci, kde dnes sídlí Ministerstvo spravedlnosti.

Na druhé straně křižovatky stojí dvě obrovské budovy Ministerstva vnitra. Starší zvaná Kachlíkárna je dílem architekta Kamila Roškota z roku 1939. Novější a ošklivější pochází z 80. let minulého století.

O kousek dál na Letenském náměstí míjíme po pravé ruce poštu a telegrafní ústřednu z roku 1931 od Ladislav Machoně v přísně funkcionalistickém slohu.

Holešovice: Elektrické podniky a Hlávkův most 

Po kolejích rychle sjíždíme na Strossmayerovo náměstí ke kostelu svatého Antonína Paduánského. Chrám páně není příliš zajímavý, protože jde o pseudogotiku z roku 1911. Průčelí dominuje dvojice věží podle vzoru Týnského chrámu. Z ním objíždíme daleko zajímavější funkcionalistickou budovu Elektrických podniků hl.m. Prahy z roku 1935 od Adolfa Beneše a Josefa Kříže. Dopravním podnikům sloužila až do 90. let minulého století. Od té doby bohužel chátrá.

Propleteme se labyrintem podchodů a podjezdů pod Hlávkovým mostem, kde sídlí bezdomovci. Ti dobří i ti špatní. Prohlédneme si monumentální sousoší od Humanitaa Práce od Jana Štursy. Původně pod nimi stály mýtnice, tedy budky pro výběrčí mýta.

Z Hlávkova mostu si prohlédneme Helmovský jez, zdymadlo Štvanice a vorovou propust. Bohužel neuvidíme památkově chráněný zimní stadion, který nechal zbořit pražský Magistrát, když ho ovládala Občanská demokratická strana.    

Rohanský ostrov: slavná průmyslová minulost a ošklivá přítomnost

Na druhém břehu Vltavy vjedeme na karlínský Rohanský ostrov. Vítá nás ostrá špička moderní Danube House. Tady býval důležitý říční přístav. Vedla okolo něj železniční trať Těšnov - Vysočany. Památkově chráněné budovy nádraží Rohanský ostrov vidíme o kus dál vpravo mezi bloky ošklivých kancelářských baráků. Cyklostezka vede ve směru bývalé železnice po lučinatém bývalém ostrově. Další shluk moderních kancelářských bloků je v místech, kde stávala nejstarší pražská továrna Rustonka.

Podjíždíme Libeňský most a ocitáme se na Libeňském ostrově. Ani jeden nejsou v dnešní době opravdové ostrovy. Byly totiž rekultivovány a odstřihnuty od Vltavy v době průmyslové revoluce a tak zvané kanalizace koryta před rokem 1900. Voda se tady do původního koryta vrátila od té doby jen jednou při tisícileté povodni roku 2002. Stálo to ovšem za to - pod hladinou se ocitla Libeň i Karlín a Vltava si našla velmi rychle staré meandry.

Libeň: Olgoj Chorchoj a Němečkovy sochy

Cyklostezka objíždí malý parčík mezi průmyslovými objekty. Tady se nachází zlatý hřeb vyjížďky za pražským uměním! Uprostřed stojí ateliíér, kde tvořil sochař Jan Lauda, po něm Zdeněk Němeček a v současnosti designérský ateliér Olgoj Chorchoj. Ateliér provozuje Němečkův syn, a proto je v okolí rozmístěna reprezentativní galerie pod širým nebem jeho otce. Ačkoliv Němečkovo jméno není příliš známé, jeho sochy zná snad každý. Připomeňme například hokejistu ve vítězném gestu před Sportovní halou na Výstavišti, běžeckou štafetu před Strahovským stadionem, basketbalistu na Eliščině nábřeží v Hradci Králové nebo spletené kotvy před stadionem v Tallinu.

V parčíku si prohlížíme laminátové modely, podle kterých se odlévaly převážně bronzové sochy pro nejvýznamnější veřejné prostory. Zdeněk Němeček je tvořil výhradně na sportovní témata v době socialismu. Roku 1989 spáchal sebevraždu.

Pokračujeme přes Libeňský přístav a povodňová vrata říčky Rokytky. Kudy před kanalizací tekla Vltava, si můžeme udělat představu, když míjíme barokní Löwitův mlýn v ulici U Českých loděnic. 

Libeň: vše se odehrává u Rokytky

Na Elsnitzově náměstí si prohlížíme na jedné straně historický Libeňský zámeček a na druhé straně palác Svět proslavený hrabalovou povídkou Automat Svět. Přejíždíme most přes Rokytku na Zenklově ulic, který je historickou památkou. Antonín Los na něm poprvé použil techniku dusaného betonu roku 1896 a tramvaje i auta po něm jezdí dodnes.

Železobetonový činžovní a obchodní dům postavil roku 1934 architekt František Havlena pro statkáře Ladislava Světa. Po roce 1990 ho koupil italský podnikatel a nechal ho zpustnout. Základy budovy jsou pod hladinou spodní vody, což architekt vyřešil obří betonovou vanou s olověným těsněním. Vzhledem k zanedbání údržby, je dnes vana plná vody a ničí dům zespodu.

Libeňský zámeček byla původně gotická tvrz, později barokní a nakonec rokokový zámek. Jeho sláva upadla, když v něm fungoval morový a také vojenský špitál. Uplatnil se zvláště po bitvě u Hradce Králové roku 1866. Vojta Náprstek do něho umístil ústav pro mravně narušenou mládež. V současnosti je to libeňská radnice.

Socha Jana Podlipného z dílny sochaře Jaroslava Brůhy byla odhalena roku 1935. Vzdává hold starostovi České obce sokolské a zároveň pražskému primátorovi, který vládl metropoli do roku 1900. Jeho zásluhou byla Libeň připojena k Praze, jako mnohé jiné další obce. Podlipný byl iniciátorem a podporovatelem stavby Husova pomníku na Staroměstském náměstí. Zemřel roku 1914 a tak se slavnostního odhalení o rok později už nedočkal.

Podél Rokytky jedeme na Kolčavku. Za podjezdem pod Čuprovou ulicí nejprve míjíme dřevěnou sochu Víla Rokytka od Jana Švadlenky z roku 2017. Objíždíme bývalou viniční usedlost Kolčavka, ve které je dnes pivovar Kolčavka. Za ní podjíždíme starý železniční viadukt, který už nemá ani mostovku. Tady se loučíme se zrušenou železnicí, kterou jsme poprvé viděli na Rohanském ostrově.

Vysočany: nejdražší česká cyklostezka

Parkem Podviní dojedeme na Sokolovskou ulici k soše Průmysl od Vincence Makovského z roku 1938.   

Ve Freyově ulici se napojíme na další zrušenou železnici. Cyklostezka Rokytka vede po tělese bývalé vlečky do ČKD.

Dál za Hloubětínem opouštíme obytnou čtvrť a noříme se do přírody. Objíždíme Kejřův mlýn, který ač slouží luxusnímu bydlení, si stále zachovává dispozice barokního vodního mlýna. Za dvěma souběžnými železničními viadukty následuje ukázková práce parkových architektů. Po levé ruce sledujeme malebné meandry Rokytky v místech, kde před pár lety vedla nevábná industriální stoka. Lesy hl.m. Prahy vrátily říčce přírodní charakter. 

Pod návrším Smetanka odbočíme přes mostek, opustíme Rokytku a vjedeme do starých Hrdlořez. Podíváme se na starý litinový křížek a novou zvoničku. Nahlédneme na konstruktivistickou zeměměřickou průmyslovku z roku 1939. Budova byla původně pětiletou národní školou, poté osmiletou základní školou, pak zvláštní školou a od roku 1964 je střední školou. Končíme v Lidlu, kde si kupujeme svačinu. 

Zobrazit místo Koloběžka - Scooter na větší mapě 

 Podívejte se na vhodné trasy pro koloběžky: Divoká a Tichá Šárka (Praha), Podél Botiče (Praha), Sjezdy z Petřína (Praha), Strahov a Letná (Praha), Stromovka (Praha), Štěrboholská cyklostezka (Praha), Koupání v Hostivaři a Uhříněvsi (Praha), Vltavská cyklostezka - 1. díl (Praha), Hanspaulka-Zahradní Město (Praha), Dejvice-Hrdlořezy (Praha), Hradčany-Karlův most-Staroměstské náměstí (Praha), Čtyři přístavy (Praha), Z Jižního Města k Vltavě (Praha), Ze Zličína k Berounce (Dobřichovice), Severní okolí Prahy (Čakovice), Podél Labe do Brandýsa (Neratovice), Z Prahy do Polabí (Neratovice), Okolo Košáteckého potoka (Mladá Boleslav), Přes Lidice do Prahy (Kladno), Ze Slaného do Prahy (Slaný), Kokořínskem od koupaliště ke koupališti (Mělník), Kokořínsko ze severu (Štětí), Z Ještědu do Mnichova Hradiště a Z Ještědu do Liberce a Ještědský hřeben (Liberec), Z Prahy do Harcova (Liberec), Podél Sázavy do Týnce (Poříčí), Kopanina a Frýdštejn (Český ráj), Malvíny (Čelákovice), Z Jizerek do Českého ráje (Mnichovo Hradiště), Podél Jizery do Svijan (Mnichovo Hradiště), Hradecké lesy (Hradec Králové), Veselské pískovny (Veselí nad Lužnicí), Pískovna Kojetice (Neratovice), Hrad Mydlovar (Nymburk), Podél Ohře do Lokte (Karlovy Vary), Bolevecké rybníky (Plzeň), Z Rakovníka do Prahy (Český kras a Křivoklátsko), Solná komora (Mondsee), Hochkönig (Bischofshofen), Hrad Elz (Porýní), Podél Smědé (Frýdlant), Jezera Kozielno a Topola (Paczków).

Dejte nám také vědět o svých oblíbených místech či trasách, rádi je uveřejníme. E-mail: redakce@horydoly.cz