Proč leží přírodní sníh na Martinkách?

Jasenská dolina, Jánošíkovský gobelín v restauraci.

Kuba Turek

SDÍLEJ:

Slovenský lyžařský průmysl prochází špatným obdobím. Lyžařů je stále méně, provozovatelé skiareálů krachují a světlé zítřky jsou v nedohlednu. Stagnace je považována za úspěch. Jen pár provozovatelů investuje větší prostředky do svých lyžařských středisek, ale ani u nich není jasné, zda se jim peníze někdy vrátí. Podívali jsme se podrobněji na Martinské hole, kde konkursní jednání probíhá už několik let.

Aby bylo jasno: Na Martinských holích se lyžuje.

Stavět se nebude

Skiareál funguje, přestože v jeho těsné blízkosti probíhá boj o stovku milionů eur, které zašantročilo město Martin v souvislosti s lyžováním.

Zdálo by se, že konkurs na obrovské peníze se lyžařů netýká. Ať si město vyřídí svůj problém samo. Jenže jak známo, všechno souvisí se vším.

Kabinková lanovka, která pohodlně vyvážela lyžaře od města do skiareálu už léta chátrá a její rekonstrukce či výstavba nové lanovky se na obzoru nerýsuje.

Jak se k nám dopravíte, je nám jedno

Co to znamená? Na Martinky musí lyžaři vyjet strmou lesní silničkou vlastním autem. Jezdí se tam mnohdy s nasazenými sněhovými řetězy. Komunikace je tak úzká, že jsou určeny hodiny, kdy se smí jet nahoru a kdy dolů.

Město Martin zakázalo generální opravu lanovky nebo stavbu nové z údolí do skiareálu a ani tam nevypravuje skibus. Nepříjemnou a nebezpečnou dopravu nechává na lyžařích.

Skiareál jako náplast fantazíruje v tisku a na internetu o vybudování zasněžovacího systému. Takové sliby už ale lyžaři slyšeli přinejmenším v posledních deseti letech a kde nic tu nic. Zasněžuje se jen malá část sjezdovek.

Umělý sníh je dnes základ. Nebo snad ne?

Provozovatelé skiareálu se proto pokoušejí dělat z nouze ctnost a snaží se nalákat návštěvníky na nejlepší lyžování na přírodním sněhu na Slovensku.

Maně nám však přichází na mysl podobný osud kdysi nejlepšího sjezdování na přírodním sněhu z Krížné do Turecké. Tak dlouho se ten neinvestovala ani jedna slovenská koruna, až jednoho roku zmizelo lano na lanovce, potom sloupy, byla zničená nástupní stanice, až se nakonec staly hromadou šrotu i vedlejší vleky, které drží pohromadě jen silou vůle posledních lyžařských nadšenců.

Proboha - k čemu takové jméno?

Proč to všechno? Soud totiž po mnohaletých tahanicích vyhlásil konkurs na akciovou společnost Lyžiarske stredisko Martinské hole. Ačkoliv by její název tomu odpovídal, nikdy neprovozovala skiareál na Martinkách ani nikde jinde.

Akciovou společnost založilo město Martin, Lyžiarsky klub a čtyři soukromé osoby. Měla sloužit k rozvoji turistického ruchu, ale k tomu nedošlo. Kvůli sporům mezi akcionáři nic nedělala.

Lyžařské středisko Martinky na Martinských holích provozuje společnost s ručením omezeným Pro Ski. Patří jí nemovitosti, pozemky, vleky a lanovka.

"Nešťastne zvolený názov spoločnosti Lyžiarske stredisko Martinské hole a.s. vrhá zlé svetlo na celé stredisko, ktoré žije vlastným životom, každý rok investuje a snaží sa zlepšiť podmienky pre turistov," uvádí ředitel skiareálu Martinky Juraj Balucha.

Obří dluh podlamuje městu Martin nohy

"Súčasný spor medzi cyperskou spoločnostou a mestom Martin je vyslovene vysledkom finančných a právnických krokov. So samotným lyžiarskym strediskom nemá nic spoločné," tvrdí Juraj Balucha.

Přání je ovšem v jeho případě spíše otcem myšlenky. Pokud město prohraje, přijde o šestnáct milionů eur. Je to pravděpodobné. Takové peníze ovšem město nemá a nejpíše by spadlo na několik let do nucené správy.

Proto teď nemůže investovat do cestovního ruchu a turistická infrastruktura jde stranou. I jednání o ní je na vedlejší koleji.

1994: Vzniká akciová společnost Lyžiarske stredisko Martinské hole. Zakládá ji město Martin, Lyžiarsky klub a čtyři fyzické osoby.

1995: Dohodou akcionářů dochází k navýšení kapitálu. Město Martin vkládá nepeněžní vklad 103,1 milionu slovenských korun (cca tři a půl milionu eur). Jde především o nemovitosti, hotel a chatu. Nepeněžní vklad ve stejné hodnotě vložily Lyžiarsky klub a čtyři fyzické osoby, které na tuto sumu ohodnotili svoje know-how.

2002: Akciová společnost krachuje a je na ni vyhlášen konkurs. Zároveň je podaná žaloba na zaplacení hodnoty nepeněžního vkladu, což je oněch 103,1 milionu slovenských korun.

2004: Konkurs a žalobu si předávají mezi sebou soudy. Prozatím jsou zrušeny.

2005: Soud vyhlašuje konkurz na Lyžiarske stredisko Martinské hole a.s. a stanovuje správkyni konkursní podstaty.

2008: Správkyně konkursní podstaty prodává pohledávku Martinu Gargulákovi. Dluh má již hodnotu 13 milionů eur (cca 420 milionů slovenských korun) kvůli úrokům.

2010: Konkurs na Lyžiarske stredisko Martinské hole a.s. je vyhlášený. Dluh už má hodnotu 16 milionů eur. Kupuje ho od Martina Garguláka neznámá kyperská společnost. Spekuluje se, že za ní stojí někdo ze slovenských finančních žraloků.

Příběh o sto milionech města Martin ještě neskončil, dluhy nejsou vyrovnané a soudy dokončené.

Už teď ale můžeme říci, že je to v lepším případě ukázka neschopnosti úředníků a zastupitelů z Martina, kteří se nedokážou postarat o veřejný majetek. V horším případě se jedná o jejich předem připravený plán, jak si uloupnout část městských financí pro sebe.