Stanislav Kostka Neumann: Rudé zpěvy

Anebo také: "Bližní bližnímu je lhostejný; toť normální a všeobecný fakt, sociální zákon, od něhož je nám vycházeti, a nikoli od lásky člověka k člověku, která jest výjimečný případ a jako písek nespolehlivá, proměnlivá a nestálá. Na lásce k bližnímu nedá se pranic budovati."

Případně: "Socialismus není negace liberalismu, nýbrž naopak jeho moderní, hlubší a správnější forma, která se stala nutnou ihned, jakmile se poznalo, že svoboda bez sociální a hospodářské spravedlnosti jest pro kočku."

A bohužel také toto: "Jen metodou ruského komunismu na podkladě marxistickém možno socialismu přejíti od teorie k činům."

Pozdrav

Sovětská Rusi,
bud zdráva!
Nad skomírajícím světem, jenž dusí
nás a všecky ostatní dělníky a dělnice,
buď zdráva,
světice!

Kdybychom dovedli ještě zdobiti oltáře,
Tvůj oltář bychom zdobili,
kdybychom učili děti své modlitbám.
jen k Tobě by se modlily,
světice.

Čtyřletá mučednice
na skřipci ničemné západní diplomacie,
popichované zlatou chátrou měšťácké Francie,
zrodivší revoluci:

rnordýři Kolčak, Denikin, Judenič, Wrangel,
tvá zrádná a zbabělá emigrace,
žurnalističtí lháři všech zemí v žoldu buržoazie
a všichni červi tyjící z mrchy starého světa,
holota, která řve: vlast!
a myslí na trůny, kšefty a chlast,
obklopili Tě nestoudnými pikli,
vředy carismu, jež se provalily,
zločin blokády a stíny revoluce
galejními koulemi Tvé nohy zatížily
a spoutaly Tvé ruce.

A přece žiješ
spanilá a svatá,
a přece vyzařuješ na všecky strany
jako z keře hořícího osvobozující slovo,
jako veliká monstrance zlatá,
v níž bělostně se skvěje tělo vykupitelovo,
aby podáváno bylo proletariátu.

Matko naše,
Ruská socialistická federativní sovětská republiko,
učitelko, záštito, naděje naše,
pilíři budoucnosti,
jediná hvězdo na stmělém nebi,
bud zdráva!

Přes nechápavost filosofů, kteří zestarali,
buď svato jméno Tvé všem srdce čistého,
přes nenávist těch, kteří nahrabali,
řeč Tvoje vejdi v srdce lidu chudého.
Přes pikle emigrace, jež Tě zaprodává,
Tvá vůle staň se, dobuď světa celého,
a přes hladomor vzrůstej Tvoje moc a sláva
a Rudá armáda.

Sovětská Rusi,
buď zdráva!

Kdo byl kdo?

Ničemná západní demokracie - západní Evropa neuznávala Sovětský svaz, protože odmítl platit carské válečné půjčky

Alexandr Vasiljevič Kolčak - admirál a jeden z vůdců bílých za ruské občanské války 

Anton Ivanovič Děnikin - generál a vůdce bílých za ruské občanské války útočil na Moskvu a poslední obraně velel na Krymu

Nikolaj Judenič - nejúspěšnější carský generál a později bojovník proti bolševikům

Pjotr Nikolajevič Wrangel - poslední velitel Bílé armády zorganizoval její odplutí do Istanbulu, vedl protikomunistický boj v zahraničí a nakonec byl zřejmě zavražděn NKVD 

Filozofové, kteří zestarali - první český prezident Tomáš Garrigue Masaryk

Hladomor - první velký hlad v Rusku, který zavinili bolševici 1921

Rudá armáda - bolševická armáda bojovala proti zahraničním armádám, menševikům, bílým a československým legiím 

Stanislav Kostka Neumann (1875 - 1947), křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar Neumann, byl anarchista, komunista, grafoman a poněkud neschopný básník. Poválečný režim z něho na pár desítek let udělala ikonu rudé poezie. Během života stihl být novinářem a básníkem, literárním i výtvarným kritikem a překladatelem z francouzštiny a ruštiny. 1945 byl jmenován národním umělcem.

Byl synem pražského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu. Žil na Žižkově, ačkoliv pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. 1880 zemřel a nechal zchudlou rodinu, protože přišel o majetek při nezdařeném podnikání. Jeho manželky a syna se ujaly dvě advokátovy sestry. V jejich olšanské vile na Parukářce, kterou básník nakonec zdědil, prožil třicet let do 1904.

Při procesu s Omladinou patřil mezi obviněné. 1893 byl uvržen do vyšetřovací vazby jako jeden z vůdců. Byl odsouzen pro dvojnásobný zločin rušení veřejného pokoje a pro přečin tajného spolčování na 14 měsíců do těžkého žaláře. Kriminál absolvoval v Plzni na Borech.

Po návratu z vězení uveřejnil 1895 první sbírku Nemesis, bonorum custos… (Nemesis, ochránkyně dobrých…), která byla ovlivněna naturalistou Josefem Svatoplukem Macharem. Přispíval 1894-1925 do dekadentního časopisu Moderní revue, který vydával Arnošt Procházka a Jiří Karásek ze Lvovic. Na zájezdech mezi horníky na Mostecku a Teplicku se stal vůdčí osobností anarchistických buřičů kolem revue Nový kult, spolu s Františkem Gellnerem, Františkem Šrámkem, Karlem Tomanem, Jiřím Mahenem, V. H. Brunerem a Marií Majerovou.

1902 spoluzaložil Esperantský klub v Praze.

1904 se rozpadlo jeho první manželství a S. K. Neumann odešel se svou novou družkou do Vídně. Manželce Kamille nechal veškerý majetek včetně olšanské vily. 1922 se rozpadlo jeho druhé manželství. Třetí životní partnerka s ním dožila až do smrti. Dlužno dodat, že S.K. Neumann byl vyznavačem volné lásky. 

Ve Vídni žil velmi nuzně několik měsíců. Poté se přestěhoval k rodičům druhé manželky do Řečkovic u Brna. Jako nesezdaný pár byli přijati nevlídně; nevraživost vzrostla, když se jim 1905 narodila dcera. K tomu přispěl jeho anarchismus a bezvěrectví. Rozhodnutím obecního výboru 1906 byl S. K. Neumann z obce vypovězen.

Přestěhoval se do Bílovic nad Svitavou, kde žil až do 1915. Přispíval do Lidových novin, odklonil se od anarchismu a 1914 vydal Knihu lesů, vod a strání. Společně s bratry Čapkovými se podílel na sborníku Almanach na rok 1914, který propagoval civilismus.

Narukoval do 1. světové války 1915 jako saniťák. Válčil v Albánii. 

V letech 1918-1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Československou stranu socialistickou, kde patřil k levicovému křídlu anarchokomunistů. Bydlel v Praze na Smíchově u Santošky

Ve 20. letech se stal spoluzakladatelem Komunistické strany Československa. Psal proletářskou poezii. Byl redaktorem časopisů Červen, Kmen a Proletkultv nichž uveřejňoval marxisticko-leninské teoretické stati. Nejznámější byly Proletářská kultura (1921) a Agitační umění (1923).

Po V. sjezdu KSČ 1929 podepsal Manifest sedmi, za nějž byl vyloučen z KSČ. Odmítl v něm bolševizaci strany, podřízenost Stalinovi a vyzýval ke svržení Gottwaldova vedení. Členství v komunistické straně mu bylo obnoveno 1938. V tu dobu žil v Čerčanech a dlouhodobě se léčil v Poděbradech. 

Během 2. světové války žil na venkově ve Vápenném Podole v Železných horách a unikl pozornosti gestapa. Po osvobození 1945 se vrátil do Prahy. 1947 byl pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Neumannův kult dovedl socialistický režim v Československu na vrchol, když nechal uložit jeho urnu spolu s popelem Marie Majerové a Ivana Olbrachta do Národního památníku na Vítkově.

INFO: Čtěte knihy S.K.Neumanna anebo si kupte knihy o S.K.Neumannovi

  Levičácké totality nacismus a komunismus

1917 Hoši od Zborova: Legionáři proti Rudým

1918 Vyvraždění carské rodiny ve Sverdlovsku / Jekatěrinburgu

1918 Ukradli českoslovenští legionáři ruský zlatý poklad?

1920 Vojcechovský utíkal před bolševiky přes Bajkal

1922 Co vložili komsomolci do Leninova pomníku Šušenskoje?

1923 Stanislav Kostka Neumann: Rudé zpěvy

1938 Žijí mezi námi ještě Židé?

1938 Jak Švýcarsko nepomohlo Židům k útěku

1940 Milion zavražděných Židů, Poláků, Cikánů, Sovětů

1940 Trockij, židobolševik byl zavražděn svými soudruhy

1941 Vzpomínky sochaře Antonína Nykla na Mauthausen

1944 Vyvraždění terezínského rodinného tábora

1944 Malý eficientní koncentrák Mauthausen

1945 Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka

1945 Schindlerův seznam

1945 Američané nabídli zajetí. Rusové kulku do týla

1945 Sověti postříleli vlastní lidi

1945 Kdo byl generál Vlasov? Hrdina nebo zbabělec?

1946 Německá nacistka ze západočeského zapadákova

1948 Železná opona

1949 Památník Vojna u Příbrami

1950 Americký brouk mandelinka bramborová 

1951 Vlak svobody z Aše do Selbu

1951 Památník na bitvu u Sokolova

1952 Ježíšek není a dárky nosí Děda Mráz

1952 Bedřich Reicin roztáčel kola komunistických dějin

1952 Krutý příběh důstojníka Šebesty

1953 Doktor Máj z Jáchymovského lágru

1955 Za komunisty nemůže slabá paměť, ale nedostatek inteligence

1956 Ivan Stěpanovič Koněv utopil v krvi Budapešť

1957 Ptení u Prostějova: Je strach žít!

1959 Česká socha vítá v Mauthausenu

1961 Berlínská zeď

1961 Prožil jsem socialismus v Karlových Varech

1963 Jeden malý zapadlý komunistický koncentrák

1968 Ruské tanky v Karlových Varech 1968

1968 Sovětské tanky v Praze

1968 Likvidace inteligence v roce 1968

1969 Jan Zajíc se upálil pro svobodu

1970 Smuteční oheň za Jana Palacha a Jana Zajíce

1972 Malý příběh jedné pozvánky

1977 Krabice od bot Thermal

1980 Komunistka, milenka, demokratka Jana Nagyová (Nečasová)

1988 Polský kanál: Neúspěšná cesta za svobodou

1989 Bourali jsme vesele zeď z betonu a ocele

1990 Je to prosté: Svoboda!

1992 Díky za Rudé Krávo!

2008 Do plynu nebo zastřelit na místě?

2008 Konečně jsme poděkovali bratřím Mašínům a Milanu Paumerovi

2012 Svoboda slova na Karlovarsku?

2012 Václav Sloup je hajzl. Vždycky si to budu myslet

2018 Hloupý Honzo, vystrč hlavu z prdele!