Legie a skutečnost ve Vietnamu: Honneur et Fidélité

Když mě v prosinci 1962 převezli eskontním vězeňským autobusem z vazby ve Vykmanově po čtyřech měsících vazby na koncentrační zemědělský tábor v Sýrovicích u Podbořan, byl třeskutý mráz. Přidělili mě na jeden z dřevěných baráků a já se ocitnul na světnici mezi dalšími deseti odsouzenci.

Neměl jsem skoro nic na sebe, jen slabý vězeňský mundúr, protože jsem byl zatčen v létě, a proto mi chyběla šála, rukavice, teplé ponožky, svetr a další teplé oblečení. Jeden rozložitý čtyřicátník z vedlejší palandy mi půjčil staré ponožky, a tak jsme se spřátelili.

Snad to bylo jeho jméno

Jednou v neděli, když jsme si všichni kolem stolu nalévali z pětilitrové sklenice čaj, jsme se ho zeptali, co je na tom pravdy, že byl v Cizinecké legii a dobrovolně se vrátil zpátky. Když viděl mé rozzářené oči osmnáctiletého kluka, který hltal každé jeho slovo, nabídl se, že mi vytetuje na památku na předloktí znak Cizinecké legie. Mám ho samozřejmě dodnes. Chtěli jsme vědět, proč se vrátili zpátky a co vlastně dělají v kriminále, když podle nedávno natočeného dobrodružného filmu z roku 1958 Černý prapor, se všichni zapojili do budování socialismu a bylo jim odpuštěno?

Dodnes už nevím, jak se opravdu jmenoval, ale něco jako Karel Král - snad to bylo jeho pravé jméno. Někteří z nich dodnes nemají jména a nebo byli zavřeni pod smyšlenými jmény v různých kriminálech.

Přes Sovětský svaz do československých kriminálů

Ale abych neodbočoval. Legionář Král se velice rozčílil, když nám líčil, jak jim bylo naslibováno, že budou amnestováni a nic se jim nestane. Někteří z nich se vzdali Vietnamcům dobrovolně a někteří byli zajati. Bylo s nimi v tamních lágrech v džungli krutě zacházeno. Když dostávali denně hrstku rýže, ani už nemysleli, že se někdy vrátí domů. Po několika měsících hladu a trýznění v džungli si naše vláda vymohla jejich repatriaci a asi dvacet zajatců se vrátilo domů. Jen polovina byla zajata a ti další byli ostatními považováni za zrádce. Nenáviděli se mezi sebou a neustále se napadali.

V čínském Pekingu je posadili na vlak. Jeli přes celý tehdejší Sovětský svaz až dojeli do Čierné nad Tisou do první stanice ve východním Slovensku. Tam jim dali na oči šátky a vezli je na Pankrác.

Po zdlouhavých výsleších je rozdělili do různých kriminálů, dali jim kolem dvou až tří let odnětí svobody a zakázali jim o sobě mluvit.

Komunistická propaganda. Co jiného...

Když jsme se všichni ti, co jsme seděli kolem jeho palandy, odvolávali na onen slavný film Černý prapor, kde byly popisovány jejich osudy, bylo nám od Krále řečeno, že na tom bylo jen trochu pravdy. Celý film byl prý vylhán.

Věděl, že jeden z nich dělal na tomto filmu poradce. Byl to podle něj jeden ze zrádců a přeběhlíků. Dodával filmařům smyšlené údaje, které se hodily do krámu socialistické propagandě.

Podle Krále bylo prý nemyslitelné, aby jim v Legii dělali velitele bývalí důstojníci SS a nebo jiní nacisté. Ale na tom byla přece postavena celá fabulace filmu! Zápletka stála na tom, že naši legionáři nechtěli poslouchat bývalé nacisty, a proto odmítli bojovat a přešli na druhou stranu. I když se v Legii při nástupu nikdo neptal na původ a pravé jméno, přesto, by důstojníci SS neunikli pozornosti a byli by okamžitě vyhozeni.

Nebyl čas přemýšlet, kdo je kdo

Na závěr celého vyprávění, nám pak Král řekl jednu příhodu, která byla typická pro tehdejší boje ve vietnamské džungli. Vždy několik kilometrů od sebe, mezi vesnicemi, měli Legionáři ostnatým drátem obehnaný tábor, který byl jako útočiště a hlídal určitou trasu a upevňoval klid na tomto území. Hlídky chodily kolem tábora celou noc a nad táborem byla postavena strážní věž s další hlídkou.

Jednoho rána je probudila siréna, protože našli dvoučlennou hlídku s podřezanými krky u kraje plotu. K průniku do tábora sice nedošlo, legionáři se ubránili. Záškodníci nedosáhli svého cíle a museli utéct. Hned byl vyhlášen nástup, nastartovaly lehké tančíky a ty vyjely z brány. Za nimi pochodovali v zástupu legionáři. Přijeli do první vietnamské vesnice na pokraji džungle. Vesnicí vedla uprostřed prašná cesta a po obou stranách byly za sebou bambusové chatrče. Počkali, až se všichni obyvatelé rozprchnou do džungle a začali. Jeden tančík vyjel po levé straně a najel přes první chatrč. Druhý to vzal po druhé straně cesty. Najížděli na bambusové chýše a za nimi kráčeli vojáci, kteří likvidovali vše, co se pohybovalo. Za půl hodiny bylo dosaženo klidu.

Je jasné, že většina obyvatel již před několika hodinami utekla do džungle, protože se právem obávali odvety. Samozřejmě, že pomáhali partyzánům. Byli mezi nimi dokonce jejich příbuzní. Nechali je u sebe několik dní přespat, než se odvážili k útoku na legionářský tábor. Byli to jejich lidé. Kdyby jim nepomáhali, stali by se oni cílem partyzánů a byli by zlikvidováni vlastními lidmi jako zrádci.

To bylo oboustranné, tady nebylo pomoci a všichni to věděli. 

Velitel tábora napsal pak do hlášení: "Vesnice, která pomáhala záškodníkům, byla našimi oddíly po urputném boji zničena. Naše ztráty byly malé, jen dva legionáři, kteří zemřeli hrdinskou smrtí - Honneur et Fidélité (Čest a věrnost)."

Pravdu o této válce určitě vědělo jen málo lidí, ve filmech tenkrát také nebyla a my, co jsme měli o všem jen zkreslené a vylhané představy, jsme začali přemýšlet podobně jako tito legionáři. Mělo to vůbec nějaký smysl? Když vidím dnešní muslimský fanatismus, tak asi ano.

  Levičácké totality nacismus a komunismus

1917 Hoši od Zborova: Legionáři proti Rudým

1918 Vyvraždění carské rodiny ve Sverdlovsku / Jekatěrinburgu

1918 Ukradli českoslovenští legionáři ruský zlatý poklad?

1920 Vocechovský utíkal před bolševiky přes Bajkal

1922 Co vložili komsomolci do Leninova pomníku Šušenskoje?

1938 Žijí mezi námi ještě Židé?

1938 Jak Švýcarsko nepomohlo Židům k útěku

1940 Milion zavražděných Židů, Poláků, Cikánů, Sovětů

1940 Pět vůdců rudého teroru

1940 Trockij, židobolševik byl zavražděn svými soudruhy

1941 Vzpomínky sochaře Antonína Nykla na Mauthausen

1944 Vyvraždění terezínského rodinného tábora

1944 Malý eficientní koncentrák Mauthausen

1945 Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka

1945 Schindlerův seznam

1945 Američané nabídli zajetí. Rusové kulku do týla

1945 Sověti postříleli vlastní lidi

1945 Kdo byl generál Vlasov? Hrdina nebo zbabělec?

1946 Německá nacistka ze západočeského zapadákova

1946 Vyhnání čili odsun Němců skončil v Karlových Varech

1948 Železná opona

1949 Památník Vojna u Příbrami

1950 Americký brouk mandelinka bramborová 

1951 Vlak svobody z Aše do Selbu

1951 Památník na bitvu u Sokolova

1952 Ježíšek není a dárky nosí Děda Mráz

1952 Bedřich Reicin roztáčel kola komunistických dějin

1952 Krutý příběh důstojníka Šebesty

1953 Doktor Máj z Jáchymovského lágru

1955 Za komunisty nemůže slabá paměť, ale nedostatek inteligence

1956 Ivan Stěpanovič Koněv utopil v krvi Budapešť

1957 Ptení u Prostějova: Je strach žít!

1959 Česká socha vítá v Mauthausenu

1961 Berlínská zeď

1961 Prožil jsem socialismus v Karlových Varech

1962 Legie a skutečnost ve Vietnamu

1963 Jeden malý zapadlý komunistický koncentrák

1968 Ruské tanky v Karlových Varech 1968

1968 Sovětské tanky v Praze

1968 Likvidace inteligence v roce 1968

1969 Jan Zajíc se upálil pro svobodu

1970 Smuteční oheň za Jana Palacha a Jana Zajíce

1972 Malý příběh jedné pozvánky

1977 Krabice od bot Thermal

1980 Komunistka, milenka, demokratka Jana Nagyová (Nečasová)

1988 Polský kanál: Neúspěšná cesta za svobodou

1989 Bourali jsme vesele zeď z betonu a ocele

1990 Je to prosté: Svoboda!

1992 Díky za Rudé Krávo!

2008 Do plynu nebo zastřelit na místě?

2008 Konečně jsme poděkovali bratřím Mašínům a Milanu Paumerovi

2012 Svoboda slova na Karlovarsku?

2012 Václav Sloup je hajzl. Vždycky si to budu myslet

2018 Hloupý Honzo, vystrč hlavu z prdele!