Masakr v Kľakovské dolině

Bezbranní civilisté - ženy, děti i staří lidé - byli systematicky vyvražděni, upáleni ve vlastních domech a zastřeleni na útěku. Celkem bylo zabito 148 obyvatel, z toho 48 dětí. Obě vesnice byly vypáleny a zničeny.

Tento zločin byl spáchaný jako pomsta za podporu partyzánů. 

Partyzáni ustoupili do hor...

Po potlačení Slovenského národního povstání se protiněmecké vojenské jednotky přesunuly do hor a zahájily partyzánský boj. Na to reagovala německá branná moc vytvořením protipartyzánských oddílů. Bojová činnost se soustředila do podhorských obcí na středním a východním Slovensku.

Obyvatelé poskytovali partyzánům rozsáhlou podporu. Stejné to bylo v pohoří Vtáčnik, kde se hlavními opěrnými body staly vesnice v horní části Kľakovské doliny. O tom informovali slovenští zrádci německé zpravodajce v polovině ledna 1945.

18. ledna byla vyslána do vesnice Kľak průzkumná četa jednotky Edelweiss. Na cestě pod obcí došlo k malému ozbrojenému střetu s partyzány, z nichž bylo několik zraněných a jeden zahynul. Němci ani Slováci z Edelweiss neutrpěli žádné ztráty. Potvrdili si, že partyzáni v oblasti operují.

...a nechali vesnici nacistům napospas

Na velký přepad se vydala kompletní jednotka Edelweiss o počtu téměř 300 mužů pod velením SS-Sturmbannführera jménem Erwein von Thun-Hohenstein a kapitána Ladislava Nižňanského. Kromě Edelweiss se přepadu zúčastnila malá pomocná jednotka Waffen-SS s obrněnými transportéry a samohybnými děly. Podporoval je téměř stočlenný oddíl Heimatschutz, domobrana z německých obyvatel vesnic Píla a Veľké Pole.

Štáby partyzánských jednotek se o plánovaném přepadu obcí dozvěděly v sobotu večer 20. ledna. Ústupem do hor se partyzáni vyhnuli početné a dobře vyzbrojené přesile. Nechali ovšem spolupracující obce napospas slovensko-německé válečné sběři.

Slovensko-německá vraždící mašinérie

V neděli 21. ledna brzy ráno se nacisté na nákladních autech a obrněných transportérech přesunuli k Ostrému Grúni. Část Edelweiss spolu s Heimatschutz obklíčila vesnici, aby z ní nikdo nemohl uniknout. Poté přepadávali jeden dům za druhým a vyháněli civilní obyvatelstvo, které shromáždili na dvoře Izidora Debnára. Ten patřil spolu se svou rodinou k prvním obětem masakru, který následoval. U Debnára v domě, v pokoji, v kuchyni a na dvoře nacisté povraždili celkem 64 lidí, včetně 26 žen a 12 dětí, přičemž nejmladšímu bylo pouhých 14 měsíců. Masakr přežilo pouze devět obyvatel obce. Dům s oběťmi pachatelé podpálili a přesunuli do Kľaku.

V Kľaku stříleli lidi tam, kde zastihli na ulicích, dvorech či v domech. V Novém Kľaku byli vyvražděni s výjimkou jediného zraněného člověka všichni obyvatelé, celkem 84 lidí, včetně 16 žen a 36 dětí. Nejmladšími oběťmi byly dvě troj- a pětiměsíční nemluvňata.

V Horním Kľaku nacisté shromáždili zbývající obyvatele před školou a kaplí, a chystali se je popravili kulomety.

Před tím našli 21letého mladého zraněného partyzána jménem Martin Herka. Před lidmi mu rozřezali chodidla, na více místech stáhli kůži z těla, odřezali uši, jazyk, nos, vypíchli oči a nakonec ho ještě živého hodili do hořícího domu. Brutálně zavraždili další dva zraněné partyzány, z nichž jeden byl komunistický komisař Ján Jakab a druhý Boroš.

Poté přijela motospojka, která doručila veliteli trestné výpravy telegram. Dodnes se neví, co v něm bylo, ale nacisté upustili od dalšího vraždění, obyvatele rozehnali, Kľak vyrabovali a vypálili.

Kľakovská dolina byla kompletně vypálena

Následující den vyhnali přeživší obyvatele a celou Kľakovskou dolinu uzavřeli. Níže položené vesnice Hrabičov, Prochoť a Župkov se okamžitě vystěhovaly. 24. ledna vtrhli do vylidněné Kľakovské doliny znovu a všechny vesnice vypálili, jakož i veškeré samoty a seníky.

Po několika měsících, až skončila válka, byly obce obnoveny a velká část přeživších obyvatel se do nich vrátila.

Německý velitel byl popraven, slovenský velitel unikl spravedlnosti

Mnozí členové jednotky Edelweiss se na konci války pokusili uprchnout na západ s cílem vzdát se Američanům, většina ale nakonec skončila v sovětském zajetí. Velitel Erwein von Thun-Hohenstein byl 1946 sovětským vojenským soudem odsouzen a zastřelen. Velitel Ladislav Nižňanský uprchl do zahraničí a 1962 byl Krajským soudem v Banské Bystrici v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Později se zjistilo, že bydlel v Německu a 2004 zadržen. Mnichovský Zemský soud ho 2025 zprostil viny s tím, že jeho aktivní účast na masakrech již nelze dokázat. Ladidlav Nižňanský zemřel nepotrestán 2011.

Obyvatelstvo německé národnosti obcí Píla a Veľké Pole, jehož příslušníci pomáhali při masakru, bylo v rámci Benešových dekretů vysídleno do Německa. Do těchto obcí byla následně přesídlena část slovenských obyvatel vesnic z Kľakovské doliny.

Poslední pamětnicí masakru byla Anna Nováková, která tragickou událost neúnavně připomínala až do smrti 2017.

  Levičácké totality nacismus a komunismus

1917 Hoši od Zborova: Legionáři proti Rudým

1918 Vyvraždění carské rodiny ve Sverdlovsku / Jekatěrinburgu

1918 Ukradli českoslovenští legionáři ruský zlatý poklad?

1920 Vocechovský utíkal před bolševiky přes Bajkal

1922 Co vložili komsomolci do Leninova pomníku Šušenskoje?

1938 Žijí mezi námi ještě Židé?

1938 Jak Švýcarsko nepomohlo Židům k útěku

1940 Milion zavražděných Židů, Poláků, Cikánů, Sovětů

1940 Pět vůdců rudého teroru

1940 Trockij, židobolševik byl zavražděn svými soudruhy

1941 Vzpomínky sochaře Antonína Nykla na Mauthausen

1944 Vyvraždění terezínského rodinného tábora

1944 Malý eficientní koncentrák Mauthausen

1944 Vráťa Hošek: Švermovy boty

1945 Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka

1945 Schindlerův seznam

1945 Američané nabídli zajetí. Rusové kulku do týla

1945 Sověti postříleli vlastní lidi

1945 Kdo byl generál Vlasov? Hrdina nebo zbabělec?

1945 Teskný osud Zakarpatské Ukrajiny podepsal prezident Beneš

1945 Masakr v Kľakovské dolině

1946 Německá nacistka ze západočeského zapadákova

1946 Vyhnání čili odsun Němců skončil v Karlových Varech

1948 Železná opona

1949 Památník Vojna u Příbrami

1950 Americký brouk mandelinka bramborová 

1951 Vlak svobody z Aše do Selbu

1951 Památník na bitvu u Sokolova

1952 Ježíšek není a dárky nosí Děda Mráz

1952 Bedřich Reicin roztáčel kola komunistických dějin

1952 Krutý příběh důstojníka Šebesty

1953 Doktor Máj z Jáchymovského lágru

1955 Za komunisty nemůže slabá paměť, ale nedostatek inteligence

1956 Ivan Stěpanovič Koněv utopil v krvi Budapešť

1957 Ptení u Prostějova: Je strach žít!

1959 Česká socha vítá v Mauthausenu

1961 Berlínská zeď

1961 Prožil jsem socialismus v Karlových Varech

1963 Jeden malý zapadlý komunistický koncentrák

1968 Ruské tanky v Karlových Varech 1968

1968 Sovětské tanky v Praze

1968 Likvidace inteligence v roce 1968

1969 Jan Zajíc se upálil pro svobodu

1970 Smuteční oheň za Jana Palacha a Jana Zajíce

1972 Malý příběh jedné pozvánky

1977 Krabice od bot Thermal

1980 Komunistka, milenka, demokratka Jana Nagyová (Nečasová)

1988 Polský kanál: Neúspěšná cesta za svobodou

1989 Bourali jsme vesele zeď z betonu a ocele

1990 Je to prosté: Svoboda!

1992 Díky za Rudé Krávo!

2008 Do plynu nebo zastřelit na místě?

2008 Konečně jsme poděkovali bratřím Mašínům a Milanu Paumerovi

2012 Svoboda slova na Karlovarsku?

2012 Václav Sloup je hajzl. Vždycky si to budu myslet

2018 Hloupý Honzo, vystrč hlavu z prdele!