Bran: Draculův hrad na rakousko-uhersko-rumunské hranici

Hrad Bran (německy Törzburg, maďarsky Törcsvár) je gotická pevnost a zároveňj renesanční zámek. Jeho jméno ve všech jazycích odkazuje na bránu neboli horské sedlo Rucăr-Bran.

Bran totiž na historické hranici mezi Transylvánií a Valašskem, bránil Sedmihradsko a stál na pomezí rakouského a rumunského vlivu. Z geomorfologického hlediska prolamuje průsmyk Rucăr karpatský oblouk mezi pohořími Bucegi a Piatra Craiului.

VIDEO Bran Romania

Téměř zapomenutý hrad zpopularizoval Bram Stoker, když do něj umístil děj románu Dracula. Ačkoliv v Transylvánii nikdy nebyl, hrad Bran na vlastní oči neviděl a z historické osoby knížete Draculy znal jen jméno, knihu vydal 1897. Z Drákuly se stal popkulturní fenoném, který zná celý svět. Díky tomu se hrad Bran stal nejnavštěvovanější rumunskou památkou s roční návštěvností téměř milion osob.

Kdo byl opravdový Dracula?

Kníže Vlad III. Dracula (1431-1477), rumunsky řečený Vlad Țepeș a turecky Kazikli bey neboli Napichovač či Naražeč vládl poprvé v roce 1448, podruhé 1456-1462 a napotřetí krátce před smrtí roku 1476. Nebyl vládcem Sedmihradska, jak je zapsáno ve všeobecném povědomí, ale sousedního Valašska.

Podepisoval se Wladislaus Dragwlya, vaivoda partium Transalpinarum. Jméno Drăculea je zdrobnělinou přezdívky jeho otce Dracul, který byl člen Dračího řádu císaře Zikmunda Lucemburského (v Čechcáh mu říkáme liška ryšavá) s úkolem chránit křesťanskou víru.

Dracula využíval kastel Bran jako opevněnou tvrz, ale jeho sídelním hradem byl Poenari, dnes zřícenina.  

V Rumunsku a Bulharsku je považován za lidového hrdinu, protože ubránil část Balkánu před Osmanskou říší. Byl zřejmě ještě krutější než jeho nepřátelé Musulmani, protože musel vyrovnat svoji početní, technickou, finanční a koneckonců i společenskou nevýhodu. Turci byli tehdy v Evropě nejdál - byli velmi liberální a díky tomu se posunuli ve všem, včetně vojenství, před rigidní katolické říše Habsburků a francouzských králů.

Vlad III. Dracula nedělal v obranných bojích s Osmany nic více a nic méně, než bylo tehdy v kraji zvykem. Bojoval, vypaloval obce, znásilňoval ženy, vraždil zajatce a zrádce narážel na kůly. Zároveň se ale také staral o hospodářský rozvoj země.

Neměl to lehké, protože doba byla strašně rychlá a turbulentní. Byl synem valašského knížete Vlada II., ale nejspíš se narodil v sedmihradské pevnosti Sighișoara moldavské matce. Otec nastoupil na valašský trůn, ale 1442 ho vypudila nepřátelská frakce ve spojení s Uherskem. Zajistil si proto podporu Osmanů a vrátil se na knížecí stolec. Ovšem dva jeho synové Vlad III. a Radu zůstali na otomanského dvoře jako rukojmí.

Vlad III. byl propuštěn Osmany 1447, když byl jeho otec zavražděn valašskými šlechtici ve spolupráci se sedmihradským knížetem Janem Hunyadim. Staršího bratra Mirceu oslepili a posléze zavraždili společně s otcem. Vlad III. se s tureckou podporou na dva měsíce stal loutkovým panovníkem Valašska. Stejně ale uprchl do Moldávie za svým strýcem Bogdanem. Ten byl posléze také zavražděn. Vlad III. Dracula znovu utekl a nakonec se připojil k vrahovi svého otce a věrnému spojenci Zikmunda Lucemburského, sedmihradskému knížeti Janu Hunyadimu a uherskému králi Ladislavu Pohrobkovi.

1456 vybojoval Valašsko v rámci uhersko-osmanských bojů. O tři roky později si dovolil proti Osmanům vojensky vystoupit a 1461-1462 pořádal nájezdy přes Dunaj na turecké území. Dostal se až do Bulharska k Černému moři.

V dopise uherskému králi Matyáši Korvínovi píše 2. února 1462: " Zabil jsem sedláky a ženy, staré i mladé, kteří žili v Oblucitzy a Novoselu, kde se Dunaj vlévá do moře... Zabili jsme 23 884 Turků bez započtení těch, kteří uhořeli v domech, a Turků, kterým naši vojáci uřízli hlavy... Tudíž, výsosti, musíte vědět, že jsem narušil mír."

Sultán Mehmed II. proto ještě téhož roku vtrhl s armádou 90 000 bojovníků do Valašska. Vlad III. Dracula se nemohl postavil tak velké síle, ale podnikal menší útoky ze zálohy. Osmanská říše nakonec Valašsko okupovala a knížetem se stal Vladův mladší bratr Radu.

Na podzim toho roku Vlad II. vyjednával s Matyášem Korvínem v Brašově a byl přesvědčený, že získal uherskou podporu. Jenže při návratu do Valašska byl přepaden Korvínovými muži a odvezen do Uherska. Ve vězení byl do 1466.

Do Valašska se vrátil 1475 po smrti Radua. Knížetem se stal znovu 1476, ale za dva měsíce byl zabit. Buď padl v boji s Turky nebo byl zavražděn valašskými šlechtici stejně jako jeho otec. Jeho hlava byla odvezena do Istanbulu jako trofej, tělo bylo pohřbeno v klášteře Comana, který sám založil.

Kruté legendy

O Draculově krutosti se vyprávěly legendy ještě za jeho života, ale především po smrti. Co je historická skutečnost a co jen zveličená hororová pohádka, dnes už nezjistíme.  

Jisté je, že jeho oblíbeným způsobem popravy bylo pomalé a bolestivé narážení na kůl. Tímto způsobem zbavoval života válečné zajatce, politické oponenty i obyčejné zločince. Jindy údajně sezval všechny chudáky z Valašska na hrad na hostinu. Všechny je upálil a prohlásil, že tím snížil chudobu v zemi a ukončil jim trápení.

Dalším z jeho radikálních činů bylo přivítání tureckého poselstva sultána Mehmeda II., které přijelo vyjednávat o dani z míru. Dracula jim nařídil smeknout turbany, přestože věděl, že jim to islám nedovoluje. Když odmítli, nařídil jim turbany přibít na hlavu hřeby.

V záchvatu vzteku údajně jednou pořezal těhotnou milenku natolik, že jí z břicha vyhřezl nedonošený plod. Ten si vystavil v ložnici.

Další legenda vypráví, že nechal u studny v lese, nebo podle jiní verze u kašny na náměstí ve svém hlavním městě Targoviště, ležet zlatý pohár, aby se z něj mohl každý pocestný napít. Z obavy před případným krutým trestem se jej nikdo neodvážil ukrást.

Po smrti Vlada III. Draculy se v Německu tiskly pamflety popisující a zobrazující jeho skutky. Typická tiskovina tohoto druhu z roku 1521 popisuje: "Nechal péct děti, které musely jejich matky sníst. A odřezával prsy žen a nutil jejich manžele je sníst. Poté je všechny nabodl na kůl."

Jisté je, že politická propaganda používala stejně nechutné lži stejně jako dnes a mnoho sadistických podrobností bylo vymyšleno, ale historici dnes odhadují počet Draculových obětíi za celý jeho život na 40 000 až 100 000 lidí. 

Státní svátky v Rumunsku

Rumunská Dacia

Ve starověku obývali Rumunsko Dákové (proto se také rumunská auta jmenují Dacia). Dnešní město Hunedoara bylo dáckým hlavním městem Sarmizegetusa. Po roce 100 byl dácký král Decebalus poražen římským císařem Trajánem. Římané poté vybudovali doly, silnice a důležitá města. Jejich Apulum je dnešní Alba Iulia a Napoca je Kluž.

271 dobyli Rumunsko germánští Vizigóti. Po nich Hunové a Avaři. Během stěhování národů poničili zemi i města Slované.

Maďaři dobyli Rumunsko 1003, kdy uherský král Štěpán I. porazil rumunského knížete Gyulu. Až do 1526 bylo Sedmihradsko v rámci Uherského království autonomním knížectvím v čele s knížetem / vojvodou.

Roku 1211 nabídl uherský král Ondřej II. území Řádu německých rytířů aby "bojovali proti dosud pohanským kumánským nájezdníkům a zalidnili deserta et inhabita zdejšího kraje" výměnou za částečnou autonomii a možnost ražení mincí. Němečtí rytíři kolonizovali zemi osadníky z Porýní a Vestfálska, Durynska a Bavorska. Říkali si Sedmihradští Sasové. Založili města Kronstadt (Brașov), Schässburg (Sighișoara) či Hermannstadt (Sibiu).

Z té doby pochází první zmínka o pevnosti v místě dnešního hradu Bran. Lokalitu Țara Bârsei získal od uherského krále Řád německých rytířů. Na návrší Dietrichstein byla postavena dřevěná pevnost k obraně údolí, které sloužilo k transportu zboží z Valašska do Transylvánie. Křižáci zde vydrželi pouhých 15 let. V roce 1242 byla primitivní stavba zničena po nájezdu Mongolů, tehdy zvaných Tataři.

 Vpádu Mongolů do Evropy nakonec zabránil český král Václav I. s německými spojenci.
Štramberské uši
Kráľova hola, východní Nízke Tatry
Bardejov, perla východu
Spišský hrad, majestátna perla Spiša
Na krásném modrém Dunaji v mořském kajaku

Uherský král Ludvík I. Veliký 1377 udělil blízkému saskému obchodnímu městu Brašov privilegium stavby kamenného hradu, který byl během 10 následujících let postaven. Hrad Bran sloužil jako celnice a obranná pevnost na hranicích Sedmihradska. Velitel hradu byl zároveň místodržícím Sedmihradska.

1421 začaly nájezdy Turků do Sedmihradska z Valašska, proti nimž se postavili zdejší Sékelové a Sasové, ale byli přemoženi. Uherský a český král, římský císař Zikmund Lucemburský nebyl schopen včas reagovat, protože pacifikoval husity v Čechách.

Od 1920 byl hrad Bran sídlem panovníků Rumunského království. Dlouho zde pobývala královna Marie Edinburská, jež nechala provést rozsáhlé úpravy interiérů podle tehdejšího rumunského vkusu art and craft, a její dcera princezna Ileana Rumunská.

1948 odstavili komunisté šlechtice od moci a královskou rodinu vyhnali. 2006 byl hrad navrácen Dominikovi Habsburskému a jeho sestrám Marii Magdaleně a Alžbětě, dětem a dědicům princezny Ileany a Antonína Habsburského. Dominik Habsburský nabídl hrad Törzburg za 80 milionů amerických dolarů rumunskému státu, ten se však k takovému výdaji neodhodlal, proto zde Habsburk se svými sestrami Marií Magdalenou Holzhausenovou a Elisabeth Sandhoferovou 2009 otevřel muzeum.

Jsou zde k vidění předměty a nábytek z rodových sbírek Habsburků, mezi nimi například koruna, žezlo a stříbrná dýka krále Ferdinanda I. Původní hradní exponáty, které kdysi zkonfiskoval rumunský stát, byly navráceny z rukou ministerstva kultury do nového muzea v sousední celnici na někdejší rakousko-uhersko-rumunské hranici. V hradní věži je možné si pronajmout luxusní apartmá.