Kleiner Lafatscher (Riesen)Verschneidung: skutečná klasika v Karwendelu

Horolezeckou cestu najdete ve výběru alpských klasik Im extremen Fels. Vítejte v klubu!

S "ojebáním" nejtěžího místa byla cesta vylezena již roku 1926 (V. Weber a R. Fick). Přímo vhloubením lezli M. Auckenhaler a E. Pirker v roce 1930. 

Když se řekne Isar, vybaví se mi řeka protékající Mnichovem. Její protáhlé údolí Isartal prolamuje hory v Karwendelu. Do něho vede silnice ze Scharnitz, kde bydlí známý fotograf hor Heinz Zak, jinak též objevitel a prvovýstupce v mnoha zdejších lezeckých sportovních oblastí.

Do sedel!

Nástup z parkoviště v Scharnitz je nejlogičtějším nástupovým směrem. Čeká přibližně 20 km trasy a převýšení kolem 800 výškových metrů. Jako pomůcka se hodí horské kolo. Prvních asi 15 km je parádní jízda s mírným stupáním, poté nastane mučení a tlačení do prudkého kopce.

Alternativně lze kolo nechat v Bike depotu u Kastenalmu a zbytek dojít pěšky. Ale připravíte se tak o pohodlný sjezd. I když při něm dostanou ruce i brzdy dost zabrat a obojí je dobré občas nechat vydýchat.

Někteří borci zvládnou nástup ráno na kole a ještě ten samý den vylézt. Kloubouk dolů!

Hallerangerhaus

Ze zázemí s noclehárnou nebo pokoji a dobrý jídlem a pitím je to k nástupu už kousek, v podstatě skoro z kopce. Vyjde se směrem na Lafatscherjoch a než začne cesta prudce stoupat, odbočí se vpravo pod skalami. Není problém najít nástup cesty, která je vidět už zdaleka.

Lehčí délky jsou nepříjemné

První dvě délky jsou psané za 4+ a 4. Buďto jsme špatně hledali, nebo založit opravdu nejde. Je to takový vyhlazený sezónní vodopád s málo chyty. Občas se objeví skoba, ale i tak lezení spíše připomínalo sólování. A těšíme se, až se ve skále objeví slibovaná puklina.

Jak se terén stane kolmější, objevuje spára. Ale ne vždy je na dosah a leze se často i plotnou.

Zatím platí: čím výš, tím těžší. A takto to bude až do klíčového spárokouta. Ale v těžších délkách přibývá míst, kam lze umístit friendy. Zpravidla ty větší.

Klíčové místo

Odlez od štandu je příjemný, spára má šířku tak akorát. Hodí se cvaknout i historické dřevěné klíny se smyčkami. 

Jakmile se spára začne rozšiřovat, je třeba vytáčet paty, tisknout stehna a všemožně se vykrucovat a doufat, že v hladké stěně nalevo bude občas nějaká lištička, nebo na hraně spáry nějaký výstupek na špičku boty. Prostě poctivá šestka. 

Následuje ještě délka za 5+, kde štand ubíhá do plotny a pak už stěnová knížka.

Pozor na ukamenování

Šedesát metrů doprava traverzem lehčím terénem, jen dávat pozor a nezamést lanem suť na polici. Dole mohou být další lezci –  v sezóně zde může být několik lanových družstev za den.

Cesta končí ještě trojkovou a pětkovou délkou. Ta poslední se klikatí přes převis. Pod ním jsou 2 skoby. K němu se dá dostat jen nejištěnou plotnou. Pak už vzhůru podél spáry na vrchol, spíše lámavým terénem. Ale celkový dojem z cesty ten závěr nezkazil.

Sestup: pochod, slanění, pochod

Kdo nechce zamířit až na vrchol, může sestupovat rovnou vlevo plochým hřebenem, na jehož konci vpravo je slaňovací dráha na dvě délky, potom ferátou a „normovaným alpským“ tekutým kameništěm až na turistickou cestu vedoucí k Hallerangerhausu.

Suma sumárum

Klasika jak má být. Čím více větších friendů, tím klidnější mysl. Zámožnější lezci mající největší BD Camalot 4-6 si zajistí i klíčové místo. Jinak minimálně Kouba vel. Pozor, výrobce Kouba má jiné číslování než Black Diamod. A také další větší velikosti. 

Ve spodních délkách se zas využijí mikrofriendy. Občas mohou být místa na ně zaneřáděná. Ale v zásadě se mohou hodit jakékoliv friendy, které unesete. Lano určitě 2 x 60 m a hodně prodlužovacích smyček, vklíněnce se hodí jen sporadicky.

S sebou hodně morálu, síly, spárového umu a rukavice do spár. Orientační smysl naopak moc potřebovat nebudete. 

INFO: Bergsteigen.com a Hallerangerhaus - im Herzen des Karwendel