Kouřová stěna na Daliborku

Kouřová stěna (někdy zvaná Kouřová spára) je legendární cesta v legendární skalní oblasti a vylezl ji legendární horolezec.

Kouřovka na Daliborku má všechny "nej", které si lze představit. Kdo má schopnosti sedmičkového lezce, je pro něj výstup téměř povinný.

Je to zároveň historický klenot, protože kvůli tomuto výstupu se otevřela tak zvaná jednotná pískovcová klasifikace. Do té doby byly všechny nejtěžší cesty označovány VII. Až těžší Kouřová dostala VIIb. Pak už následovali další horolezci a další cesty vyšších stupňů VIIc, VIIIa, VIIIb...

Slavná válečná éra

Hvězdičkovou Kouřovou stěnu vylezl Joska Smítka s Ladislavem Fifanem Vodhánělem ve válečné době.

Joska byl v té době na vrcholu sil i uznání svých lezeckých kolegů. Jeho lezecká technika i výběr prvovýstupů nebyly daleko od geniality. Při tom měl být na nucených pracích v Říši. Utekl odtamtud a několik let se skrýval na Hruboskalsku. Přespával v jeskyni, jedl co mu kdo přinesl. Lehkomyslně ovšem chodil do kina, občas zašel i domů, a tak ho německá policie na konci války zatkla a byl popraven v koncentračním táboře Terezín.

Fifan běsnění nacistů přežil, vylezl ještě spoustu prvovýstupů a napsal spolu s Jaroslavem Janků uznávaného horolezeckého průvodce po českých pískovcových věžích, který vyšel roku 1954 a v přepracované dvousvazkové verzi ještě roku 1977 . Později při cestě z hospody spadl z Klokočských skal a zabil se.

Kouřová cesta (spára) na Daliborku

Obtížnost: VIIb (se stavěním u prvního kruhu), VIIIc (RP). Namáhavé!

Prvovýstup: Josef Smitka, Ladislav Fifan Vodháněl. 5. září 1942

Nejnovější horolezecký průvodce Hejtmánek-Homolka-Sochor popisuje slavnou Kouřovou stěnu na Daliborku ze severovýchodu velmi stručně:

Spárou pod charakteristickou vydutinu, doleva k šikmé spárce a dále k 1. kruhu. (Postavením) na plošinku a koutem podél spáry ke 2. kruhu. Vzhůru a traverz vlevo k počátku široké spáry. Tou na vrchol.

Klasický průvodce Vodháněl-Janků si dává s popisem větší práci:

Spárkou, která rozděluje mírně nakloněnou severovýchodní stěnu, stoupáme pod převis (jistící uzel). Nyní krajně obtížně přecházíme doleva s použitím nepatrných chytů ke kruhu. Přechod ke kruhu je klíčem ke stěně. Po překonání hladké stěny nad kruhem postupujeme stále podél ostrého zářezu vzhůru na úzkou plošinku (jistící smyčka) a dále podél úzké koutové spárky ke druhému kruhu. Od něho pokračujeme výše na malý balkonek v horní části stěny, kde prolezeme vodorovným tunelem doleva do spáry a touto spárou zakončíme výstup.