Ikonická Údolní cesta na Supí hlavu v Jizerkách

Normální cesta 1. Franz Haupt, Edwin Haupt, Kamillo Nowotny 15. srpna 1920

Severní stěna 3. Franz Haupt, Edwin Haupt, Kamillo Nowotny 15. srpna 1920

Údolní cesta 3+. August Steinjan, Rudolf Tham, Rudolf Kauschka 17. října 1920

Údolní cesta na Supí hlavu je prvním plotnovým výstupem v celých Jizerských horách. Do té doby se lezly jen zářezy, spáry, komíny a hřebeny.

Při tom se jedná o dobrodružný a monumentální výstup - co do obtížnosti, jištění, délky a konec konců i expozice. Každý milovník jizerskohorského lezení Údolku na Supí hlavu musí zdolat. Patří do sbírky jizerských skvostů.

ÚDOLNÍ CESTA

Jizerské hory, Supí hlava / Isergebirge, Geierkopf

Obtížnost

3+ UIAA. Jištění vklíněnci, friendy a smyčkami. Stabilní jištění je pouze slaňovací kruh na vrcholu.

Prvovýstup

August Steinjan, Rudolf Tham, Rudolf Kauschka 17. října 1920

Přístup

Neplacené parkoviště se nachází u Bartlovy boudy (520 m) v Bílém potoce. Nádraží Bílý Potok je odtud vzdálené 2,5 km a autobusová zastávka Zadní studánka 1 km. 

Sestup

Slaníme od kruhu pod náhorní stěnu cca 20 m.

Výstup 

Nástup je poněkud nejasný. Přicházíme po vyšlapané stezce zprava od jihozápadu přibližně do poloviny jižního skalního srázu Supí hlavy. Nad námi je výrazný kout s blokem uvnitř. Vlevo od bloku vylezeme několik metrů spárou na hranu (jištění). Traverzujeme dlouze doleva po nepříjmně exponované polici. Výšvihem (skalní hrot na smyčku) se dostaneme na mechem porostlou a položenou plotnu. Míříme mírně doprava nahoru a přes další výšvih se dostanene na druhou položenou plotnu. Vlevo je vertikální odtrh (jištění). Dolezeme na vodorovnou polici a po ní lezeme doprava na jihovýchodní hranu (stanoviště). Za hranou doprava vlezeme do východního komína a poté do komína Normální cesty, kterým dolezeme na vrchol.

Údolní cesta na Supí hlavu je zároveň první částí přerušované hřebenovky na Paličník. Po slanění se pokračuje na Kohoutí hřeben 5 (sestup jednoduchým slézáním), dále Magnetickou cestu 5 na Paličku (krátké slanění) a Jižní komín na Paličník 2 (sestup pěšky z turistické vyhlídky). 

Geierkopf / Supí hlava

Doprava

Na kole, autem, autobusem, nebo vlakem do Bílého potoka. Odtud vedou čtyři cesty:

* Po silnici směrem na Smědavu k Sedmitrámovému mostu a o zatáčku níže doleva do prudkého kopce nejprve podél horského potůčku a poté údolíčkem k Supí hlavě (vlevo) a Kohoutímu hřebenu (výše vpravo). Orientačně náročné, ale časově nejkratší. 

* Po žluté turistické značce přes Bartlovu boudu a údolím Hájního potoka na Paličník. Z turistické vyhlídky je vidět Kohoutí hřeben, ke kterému sestoupíme dvě stě metrů lesní stezkou a podél něj dolů k Supí hlavě. Vhodné pro pěší.

* Od Bartlovy boudy půl kilometru po žluté značce a poté doprava stoupajícím traverzem po horolezecké pěšině podél hranice přírodní rezervace pod Supí hlavu. Vhodné pro pěší.

* Po silnici na Smědavu, po červené značce na Předěl, po modré a žluté značce na Paličník. Vhodné pro horská kola. 

Kde přespat?

Pozor! Jsme v národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny, a proto je zde přespávání v přírodě sice obvyklé, ale nelegální. Používané ohniště a rovnou plochu na spaní najdete pod vrcholovým skaliskem Paličníku na trase žluté turistické značky. Nejbližší pitnou vodu lze nabrat v Hájeném potoce.

Nejbližší spaní pod střechou poskytuje Bartlova bouda.

INFO SUPÍ HLAVA: Horolezecký průvodce a Historická vrcholová knížka

Steinjan, Kauschka, Tham

August Steinjan (1876-1941) byl celoživotní obyvatel Liberce / Reichenbergu. Do 1. světové války narukoval za Rakousko-Uhersko do Turnovského pluku jednotky Landsturm, protože mu při vypuknutí války bylo již 38 let. Bojoval v Haliči na dnešním pomezí Polska a Ukrajiny. Do 2. světové války už kvůli svému věku nemusel. Zemřel doma v posteli. 

V civilním životě byl obchodník. Sportovně se vyžíval v sáňkování, což byl tehdy v Liberci sport číslo 1. Kromě toho podnikal dlouhé přechody na lyžích v Krkonoších a byl jedním z průkopníků skoků na lyžích, které podnikal na Vosecké boudě.  

V Jizerských horách, na Hruboskalsku a ve skalách v okolí Ralska tvořil sehranou dvojici s mladším Kauschkou. Steinjan byl silný a technicky zdatný lezec, kdežto Kauschka vizionář a organizátor. Jeden bez druhého by nebyli tak úspěšní - Kauschka by těžké cesty nevylezl a Steinjan by jejich  podniky nevymyslel.

Rudolf Kauschka  (1883-1960) se narodil ve Fukově / Fugau do rodiny celníka a sám se stal celníkem. V tomto zaměstnání vydržel za Rakouska-Uherska, Československa a německého protektorátu. 1947 byl odsunut a odešel do Kemptenu v Algavských Alpách, kde zemřel 1960 ve velké vážnosti. V 1. světové válce bojoval za Rakousko-Uhersko na Ortleru jako horský vůdce v jednotce horských myslivců. Za 2. světové válce byl povolán do německého nacistického  Wehrmachtu, kde vykonával úřednickou funkci v zázemí. Ke konci války byl přeřazen do vojenské výroby jako pomocný dělník.

Byl mistrem Evropy v sáňkování, lyžař a vytrvalec na lyžích i pěšky. Vykonal vizionářské a dodnes lezené prvovýstupy v Českém ráji, Lužických horách a Jizerských horách. Byl významným publicistou, propagátorem a organizátorem horských sportů. 

Rudolf Tham (1866-1921) třetí do party byl nejstarší a nejbohatší. Narodil se, žil i zemřel v Liberci / Reichenbergu. Podnikal tam jako obchodník v papírnictví s psacími potřebami. Ještě za svého života založil Thamův fond a vložil do něj závratných 100 000 korun. Z úroků se platily výjezdy mladých nemajetných horolezců do Alp. Thamův dar byl spravován Libereckou sekcí Alpského spolku a fond fungoval efektivně do roku 1945. S odsunem Němců, zánikem německých spolků v Československu a následnou měnovou reformou fond fakticky přestal existovat.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

Doporučené vybavení

Lano 50 m, 5x expresky, lezečky, 3x karabina se zámkem, jistítko, vklíněnce, friendy, šťáradlo, smyčky, horolezecká helma, hrudní a sedací úvaz, horolezecký průvodce, lékárnička, outdoorový mobil, chytré hodinky, batoh, nůž, trekové boty na přístup, nepromokavá bunda, čepice, bunda softshell, funkční triko, ponožky, jídlo a horké pití v termosce. Na pozdní návrat není od věci čelovka. Hodí se trekové hole kvůli velkému převýšení. Milovníci přírody ocení dalekohled, dobré fotky udělá kompaktní fotoaparát. Nezapomeňte peníze, doklady a pojištění.

Obtížnost, ostrá žula a náročné hledání skal

Pozor! V Jizerských horách je mnohde uplatňována Jizerská klasifikace, jejíž stupnice přibližně odpovídá staré uzavřené Welzenbachově stupnici. Prakticky to znamená, že nejvyšší stupeň je VIc. Při tom VI, VIa, VIb a VIc může znamenat cokoliv - od klasické šestky do devítky ve stupnici UIAA. Nezkušené mohou nejspíš překvapit stupně I, II a III, které jsou výrazně těžší než ve sportovních oblastech, neřkuli na umělých stěnách.

Stupnice sice již byla otevřena a v nových průvodcích se lze setkat i s moderním označováním obtížnosti podle UIAA.

Poslední tištěný horolezecký průvodce Jizerské hory vyšel v nakladatelství Savana roku 2010 a aktualizovaný dotisk 2012. Stáhněte si mapu Jizerské hory 1:25 000. Průvodce, mapy a obrazové publikace o Jizerských horách si vyberte v knihkupectví Kosmas.

Zároveň je nutno upozornit na velmi hrubou jizerskou žulu s ostrými krystaly, která "žere" oblečení a kůži na rukou i nohou, zvláště na kloubech a kotnících, ale také rychle ničí lezečky a oblečení. Často se tedy leze se spárovými rukavicemi.

Na přístup jsou potřeba dobré pevné boty, protože hledání skal se odehrává v náročném terénu mezi kameny, bažinami a padlými stromy.