Jarní skialpová túra přes vysoká sedla v Hohe Tauern od Glockneru ke Klockerin

Vybíráme lehčí směr, s menším převýšením a možností jednoduchého návratu. Jdeme jen ve dvou a včera sněžilo. Není jasné, zad budou stopy prošlápnuté.

Na mýtnici ve Ferleitenu chtějí 45 eur za auto. Za své peníze si ovšem moc neužijeme, protože jedeme hustou mlhou. Na obrovském parkovišti Kaiser-Franz-Josefs-Höhe (2369 m) jsme skoro sami. Kdo by sem také jezdil, když není vidět ani na ledovec Pasterze, natož pak na Grossglockner.

VIDEO Skialp Eiswandbichl, Keilscharte, Bockkarscharte

Po poledni vyrážíme s lyžemi na ramenou do šesti tunelů na Gamsgrubenweg. Díky bohu se už dají projít, což nám značně urychluje cestu.

Kaiser-Franz-Josefs-Höhe je obrovský komplex na konci Grosssglocknerské silnice. Zahrnuje parkoviště, muzeum, vyhlídky, toalety, restaurace a lanovku dolů k ledovci Pasterze. Jméno má podle místa, kam dorazil pěšky rakouský císař a český král František Josef I. roku 1856. Šestadvacetiletý panovník se vydal s doprovodem na čtyřhodinovou túru z Heiligenblut. Na Pasterze se díval z místa, kde je vytesaný nápis do kamene Kaiserstein. Ledovec byl pouhých 100 výškových metrů pod ním zhruba na úrovni dnešního parkoviště. Dosahoval až do dnešní přehrady Margaritze. 

Císařovna Alžběta zvaná Sisi se spokojila s jízdou v kočáře na Bretterboden, který byl po její návštěvě nazván Elisabethruhe. O dvacet let později zde postavil Německo-rakouský Alpenverein chatu Glocknerhaus.

Cesta na Oberwalderhütte

Na obvyklém místě pod plotnami Freiwaldkasten spadla lavina z jarního mokrého sněhu přes stezku. Celkem jednoduše ji překonáme, ale raději si necháme rozestup a jdeme každý zvlášť.

Hned za lavinovým splazem na rozcestníku k bývalé Hofmannově boudě (2465 m) nastupujeme do lyží.

Hofmannshütte (2444 m) stála těsně nad ledovcem od 1834. Arcivévoda Jan nechal postavit přístřešek s jednou místností. 1869 ji Johann Stüdl a Karl Hofmann na své náklady přestavěli. 1871 ji salcburská sekce DuOeAV (spojený německý a rakouský alpský spolek) přejmenoval na Hofmann-Hütte. Další rekonstrukci 1887 zajistila pražská sekce. 1910 chatu darovala vídeňské akademické sekci. Následovalo několik rozšíření. 1998 chata fungovala se solárními kolektory a biologickou čistírnou odpadních vod. Od té doby chátrala. V roce 2005 už byla mimo provoz a 2016 zbořena. Dnes vede k plošině, kde stála, odbočka z Gamsgrubenweg. Po ferátě lze sestoupit pod ní až na dnešní úroveň ledovce.

Hofmannshütte sloužila jako výchozí bod pro výstup Grossglockner nejblíbenější Hofmannovou cestou. Vedla od chaty příčně přes ledovec Pasterze, nahoru ledovcovým kotlem Hofmannskees na Adlersruhe k chatě Erzherzog-Johann Hütte. Pak po hřebeni Kleinglockner na Grossglockner. Sestup stejnou trasou byl možný také na lyžích. Jenže s globálním oteplováním zmizel ledovec Pasterze pod Hofmannovou chatou a tání permafrostu zavinilo pády skal v kotli pod chatou arcivévody Jana a cesta se tím stala téměř neprůchodnou. Naporstá většina túr se dnes uskutečňuje z druhé strany masivu po Staré Kalské cestě. 

Pohodlnou cestou po vyjeté stopě mírně traverzujeme skalní kotel Gamsgrube a dojdeme k vyhlídce Wasserfalleck (2548 m). Čas nás nehoní, konečně jsme vystoupali nad mraky. Svačíme a kocháme se výhledem na severovýchodní stěnu Grossglockneru. Nadšeně kreslím do vzduchu své zážitky - kudy jsme lezli Pallaviciniho, kde jsme vzdali Mayerlrampe, kudy jsme chtěli lézt na Teufelskamp ale ocitli jsme se na Romariswand, kde jsme se objevili po vylezení Stüdlgratu, kde jsem zvracel a vypouštěl všechny tělní tekutiny na Untere Bahnhof, když jsem byl na lyžích na Glockneru, kudy jsme sestupovali Hofmannovou cestou, kudy jsme jeli na lyžích z Pasterzeboden, kudy se leze na Johannisberg a jak se chodilo přes ledovec Pasterze tam, kde se teď rozlévá jezero - po svém expozé si teprve všimnu, že Hanka chroupá sušenky a nesleduje tok mých myšlenek! Takže jako obvykle... 

Když jsme odtud stoupali k Wasserfallwinkel posledně, dosahoval sem ještě ledovec Südliches Bockkarkees. Teď jdeme po slabé vrstvě jarního sněhu. "Jééé tohle si konečně pamatuju! Tady se blyštěl modrý ledopád jako letos," vykřikuje nadšeně Hanka. "Už vím, na jakou chatu jdeme. To je tam, co Mates opařil Ondru mastnou polívkou." Konečně vydolovala ze vzpomínek aspoň něco...

Wasserfalleck poskytuje instruktážní pohled do slavné severovýchodní stěny Grossglockneru, západní stěny Fucherkarkopf, na umírající ledovec Pasterze a samozřejmě také na ledovcový kaskádovitý potok z ledovcového kotle Bockkar. Vyhlídková plošina je osazena lavicemi a stoly k odpočinku. Vedle je vztyčená kamenná stéla se jménem Albert Wirth. Tento statkář daroval 1918 Rakouskému alpskému spolku pozemky o rozloze přes 4000 hektarů, které zahrnují nejvyšší horu Glossglockner a nejdelší ledovec Pasterze. Jeho podmínkou bylo, že "oblast Großglockner bude zachována jako přírodní rezervace budoucnosti ". Alpenvereinu dnes patří čtvrtina rozlohy národního parku Hohe Tauern. Od Wirthovy doby postupně vykoupil 333 kilometrů čtverečních a a pokračuje v tom i dnes.

Ohřívá se západní stěna Fuscherkarkopf a rozezní se kanonáda širokým údolím. Po ukloněných břidlicových plotnách jezdí jedna sněho-kamenná lavina za druhou. Odpolední slunce čistí elegantní skalní formace od sněhu a ledu.

Zhruba ve výšce 2850 m děláme vlevo v bok a šlapeme ke zdaleka viditelné turistické značce na skále. Dřívější výstup po ledovci až k chatě Oberwalderhütte (2973 m) už není možný. Dalo by se sice vyjít na lyžích jižním strmým svahem nad sedlo Bockarscharte a vrátit se k chatě, ale vzhledem k tomu, co vidíme na sousedním Fuscherkarkopf, jdeme rovnou na ferátu.

Aufstieg Oberwalderhütte má obtížnost B. Lyže připínáme na batoh, mačky neobouváme, ale cepín strkáme za záda, abychom byli připraveni. Vyplatilo se to. Asi v polovině stoupání najednou lano mizí ze skály do sněhu. Hrabeme se strmým svahem, sněhu máme po stehna a bohužel nikdo tu před námi stopy neudělal. Když konečně stojíme na hřebeni Hoher Burgstall, oddechneme si. Znovu nastupujeme do lyží a za několik minut přijíždíme ke dveřím označeným Winterraum. 

Chata Oberwalderhütte sice hlásí, že je zde dřevo a kamna, ale tři rakouští skialpinisté hlásí, že žádné dřevo není. Nastává nenápadné přetahování o co největší počet dek. Oni mají spacáky a my ne. Vaření jídla a pití ze sněhu nám trvá docela dlouho, a tak na matrace zalehneme až po deváté hodině. Šli jsme sem 5 hodin oproti letnímu času 2:30 h.

Oberwalderhütte byla otevřena 1910 a je pojmenována po Thomasi Oberwalderovi, z jehož odkazu byla financována výstavba. Byl to ve své době nejzcestovalejší alpský horolezec, kterému se počtem zdolaných vrcholů mohl rovnat jen Ludwig Purtscheller. 1906 ho však zabila lavina na ledovci Pasterze. Kromě běžného letního provozu je využívána jako základna pro kurzy alpského výcvikum protože v okolí je dostatek ledových stěn a ledovcovýh trhlin.

Po ledovcích na Keilscharte

Ráno necháme Rakušany posnídat a odejít ještě za šera. My si raději počkáme na sluníčko.

Zamíříme na sněhový hřeben Eiswandbichl, který prolamuje bezejmenná sníženina tvořící široké sedlo (3180 m). Tudy sjedeme na ledovec Nördliches Bockkarkees do výšky 3040 m. 

Dobře si pamatuji, jak jsme tudy kdysi dávno šli bezstarostně pěšky a jeden z nás se probořil do trhliny. Dnes je teplo, a tak neváháme a navazujeme se na lano. Navíc se tady nestoupá kolmo ke směru trhlin, ale dost dlouho se jde souběžně se směrem trhlin. Což je nebezpečné. 

Celkem pohodlně dorazíme do Keilscharte (3180 m). Na starších mapách Obere Bockkarscharte. Široké sedlo nás dovede k ledovci Westliches Bärenkopfkees. Zdá se, že sníh na povrchu je pevný, a tak balíme lano do batohu. Jedeme po pravém boku ledovce, držíme se vysoko nad trhlinami. Zastavujeme na soutoku s ledovcem Östliches Bärenkopfkees ve výšce 2950 m.

Stoupáme po něm na sedlo Gruberscharte (3073 m). Mírné stoupání nám krok po kroku otevírá nádherné výhledy. Za zády nám zůstává přehradní nádrž Moserboden, nad ní se tyčí Kitzsteinhorn (na druhé straně hory se lyžuje na Kaprunu), v dálce se objeví obrovská bílá plocha Grossvenedigeru. Před námi se zvedá mohutná Klockerin, proti ní se zvedá mohutná stěna Grosser Bärenkopf a Hohe Dock.

Na Klockerin (3422 m) poprvé vystoupili 18. září 1869 německý student Karl Hofmann, pražský obchodník Johann Stüdl a horští vůdci Thomas Groder a Josef Schnell z Kalsu. Zdolali v prvovýstupu během jednoho dne celý třítisícový hřeben Klockerin - Grosser Bärenkopf - Hinterer Bratschenkopf.

O pět měsíců dříve založili Hofmann, Stüdl a ještě kaplan Franz Senn německý Alpenverein. Byli nespokojeni se zkostnatělostí rakouského Alpenvereinu, který tehdy existoval teprve sedm let. Zakládající schůze se konala v Mnichově U modrého hroznu. Bohužel to místo už neexistuje, protože hospoda Zur blauen Traube (postavena 1850) se přejmenovala na módní Englischer Hof (1872) a pak politicky přijatelný Hotel Posch (za 1. světové války). Smutný osud začal, když za hospodářské krize přestali chodit hosté a hotel byl uzavřen (1927), a byl dovršen na konci 2. světové války, kdy Mnichov vybombardovali spojenecké nálety (1944-1945) a z ulice nezbylo nic. Prázdné místo se zaplňuje teprve teď, kdy se zde staví železnice.

Kosmický bivak na Gruberscharte

V sedle zapíchneme lyže do sněhu a jdeme pěšky na Gruberscharten-Biwak (3104 m). K večeru je to nejnebezpečnější akce celého dne. Dostat se po plotnovité skále zasypané kamením a mokrým sněhem je problematické i s cepínem. Jiná cesta ovšem k bivaku nevede.

Plastová krabice, do které se leze po kovovém žebříčku, má kosmický design. Uvnitř je kupodivu dost místa, světla i tepla. Větrání je umístěno v podlaze, a tak uvnitř není vlhko. Spousta teplých dek na palandách!

Znovu dlouze vaříme. Máme tedy čas sledovat západ slunce za Kitzsteinhornem a východ měsíce nad Hohe Dock. Zase jsme byli na cestě 5 hodin, když letní čas je 2:30 h.

Skze mraky přes 3 sedla a po 4 ledovcích

V noci se zvedne vítr, ráno padne mlha. Má to jedinou výhodu - sestup od bivaku na sedlo, kde máme lyže, je bezpečnější. Mokrý klouzavý sníh ztuhl a dají se do něho dobře vykopávat stupy i zasekávat cepín.

Mírným svahem vede naše včerejší stopa. Difuzní světlo nám tedy zatím nevadí. Vracíme se po ledovci Östliches Bärenkopfkees. Dojedeme pod mraky a viditelnost se zlepší. Na soutoku s Westliches Bärenkopfkees naposledy lepíme stoupací pásy. Za pár minut zase vejdeme do mraků. Bohužel nemůžeme sledovat náš včerejší sjezd, protože bychom nezdolali tak strmé svahy. Nevidíme lautr nic. Oba máme neustále fata morganu, "vidíme" před sebou skalní stěny a sněhové muldy, které neexistují. Jednou za čas se zjeví něco opravdového - náznak skalního hřebene nebo sněhové hrany. Kde jsme, kde je nahoře či dole, vpravo nebo vlevo - to kontrolujeme pouze na mobilu. 

Stejně skončíme o pár set metrů jinde, než chceme. Už stoupáme strmých svahem s lyžemi na batozích, když se objevíme v sedélku pod vrcholem Mittlerer Bärenkopf. Musíme se v mracích vrátit a pod skalním hřebenem traverzujeme do Keilscharte (3180 m), kde jsme byli včera. Jakou radost máme, když narazíme na vlastní stopy! 

Fouká a je zima. Vítr prohání mraky skrz sedlo a ty se tam trhají, takže občas vidíme před sebe, a zároveň sníh je dost ztuhlý, abychom se nemuseli při sjezdu navazovat na lano. Do ledovcové trhliny se téměř jistě nepropadneme.

Pohodlně se snášíme oblouk za obloukem po ledovci Nördliches Bockkarkees, držíme se jeho pravého okraje, který nás dovede do sedélka Bockkarscharte (2996 m). Nikam už nemusíme stoupat. Projedeme sedélkem na široký ledovec Südliches Bockkarkees a pokračujeme v pomalém snášení do údolí. Oblouky protahujeme a zrychlujeme, místa je dost. Na lyžích dojedeme až tam, kde jsme před třemi dny začali - na rozcestí k bývalé Hofmannově boudě.

Mnichovský Němec Karl Hofmann (1847-1870) byl spolu s pražským Němcem Johannem Stüdlem a místním rakouským kaplanem Franzem Sennem z Kalsu klíčovou osobností prvních let Německého alpského spolku. Soustředili se zaledněnou rakouskou horskou skupinu Hohe Tauern v okolí Grossglockneru. Mezi jeho významné prvovýstupy patří Hochgall (1868), Schneewinkelkopf (1869), Hohe Riffl (1869) a trojice Klockerin, Grosser Bärenkopf, Hinterer Bratschenkopf (1869). Významné je nalezení trasy z Wimbachtal na Watzmann, kudy se dnes sestupuje po zdolání hřebenovky.

Pro turistiku byl nejvýznamnější jeho sestup z Adlersruhe na ledovec Pasterze a jeho přechod k Franz-Josefs-Höhe. Z Grosssglockner tudy sestoupil 5. srpna 1869, v den otevření částečně zajištěné cesty Stüdlgrat, kterou financoval jeho přítel Stüdl. Hofmannsweg byla až donedávna hlavní výstupová trasa na Glockner. 

Karl Hofmann dokončil studia práv 1870, ještě ten den složil advokátské zkoušky a nazítří obdržel povolávací rozkaz do armády. Na frontě se přihlásil do první linie a padl v bitvě u Sedanu proti Francouzům. Johann Stüdl pak uspořádal jeho texty a vydal je pod názvem Hofmannovy sebrané spisy alpského a rozmanitého obsahu.

Přelezeme lavinu, projdeme šest tunelů a zdrchaně házíme batohy do auta na parkovišti Kaiser-Franz-Josefs-Höhe (2369 m).

I dnešní den jsme byli na lyžích 5 hodin. Zpoždění zavinilo hledání Keilscharte v mracích a také dlouhá svačina na vyhlídce Wasserfalleck, kde jsme obdivovali severní stěnu Glockneru a ledovec Pasterze pod ním, do kterých začalo svítit slunce.

Gamsgrubenweg je prvotřídní turistická atrakce, kterou provozuje stejná firma, jako Grossglocknerskou alpskou silnici. Tato pěší vyhlídková cesta skrze tunely vystřílené v tvrdé skále je totiž původně zamýšleným pokračováním silnice. V plánu bylo pokračování autostrády z dnešního parkoviště Kaiser-Franz-Josefs-Höhe na lokalitu Wasserfalleck, která byla mezi světovými válkami plně zaledněná.

Byla otevřena jako Kanzler-Schuschnigg-Weg 1937 pojmenovaná po tehdejším kancléři. Franz Wallack, stavitel Grossglocknerské vysokohorské silnice plánoval, že zde bude stát velký hotel, další parkoviště, odtud povede lanovka na Fuscherkarkopf a bylo dokonce vydáno úřední povolení ke stavbě lanovky na samotný Grossglockner. Naštěstí tomu zabránil dominantní vlastník pozemků Rakouský alpský spolek. Ze silnice zbyly tunely a pohodlná cesta nad ledovcem po úbočí hor. Uvnitř je instalovaná výstava tauernských legend. Tunely jsou v zimě zavřené, aby do nich nenafoukaly závěje sněhu. V létě jsou osvětlené a zdarma přístupné. 

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

 Grossglockner na Horydoly

HOROLEZECTVÍ Hoffmannsweg (Hofmannova cesta)

HOROLEZECTVÍ Alter Kalser Weg (Stará Kalská cesta)

HOROLEZECTVÍ Stüdlgrat (Stüdlův hřeben) a Stüdlgrat (reportáž)

HOROLEZECTVÍ Pallavicini Rinne (Pallaviciniho kuloár)

SKIALPINISMUS Lyžařské túry

SKIALPINISMUS Vorderer Bärenkopf

SKIALPINISMUS Oberwalderhütte a Gruberscharten Biwak

LEDOVÉ LEZENÍ Johannisberg a Bärenkopf

TURISTIKA Romariswandköpfe

TURISTIKA Ledovec Pasterze

CYKLISTIKA Hochalpenstrasse a V sedle na Grossglockner

BEZPEČNOST Jsem naštvaný a Lezecká neštěstí a Blázni ve světě a Málo ledu na Glockneru a Češi ignoranti

HORSKÁ SLUŽBA Na Adlersruhe havaroval vrtulník

DOPRAVA Frézy čistí Hochalpenstrasse

DOPRAVA Grossglockner Hochalpenstrasse

PANORAMA Grossglockner severní stěna
Kliknutím otevřete velké panorama. FOTO: Hana Suchá

 Doporučené vybavení

* Lavinové vybavení: vyhledávač, sonda, lopata - nezapomeňte se předem informovat na lavinovou situaci! 
* Skialpinistická výbava: skialpové lyže, skialpové pásy, skialpové hole, skialpové boty, cepín, mačky, vhodná je helma, mohou se hodit haršajzny.
* Turistická výbava: batoh 40 l, čelovka, lékárnička, mobil, opalovací krém, tmavé brýle, bivakovací pytel, může se hodit spací pytel.
* Teplé oblečení: čepice, kalhoty a bunda, rukavice včetně náhradních, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell, oblečení do chaty.
* Peníze, doklady, pojištění, kompaktní fotoaparát nebo outdoorová kamera, chytré hodinky.
* Horké pití v termosce, jídlo na cestu, vařič s palivem, nádobí, zapalovač nebo křesadlo, lžíce, nůž.

 SKI GUIDE skialpinismus a skitouring

Rakousko

Allalinhorn (4027) Armkarwand (2200) Augstenspitze (3228) Bliggspitze (3453) Dachstein (2997) Dreiländerspitze (3197) Gammerspitze (2537) Grossglockner (3798) Grossvenediger (3678) Gruberscharte (3073) Hoher Zinken (2222) Hochschwab (2277) Hochvernagtwand (3390) Oberwalderhütte (2973) Ochsenscharte (2955) Piz Buin (3312) Radurschl Scharte (2870) Rote Furka (2688) Sexegertenspitze (3350) Silleskogel (2418) Similaun (3606) Sonnblick (3106) Sonnenwand (3091) Vennspitze (2390) Vermunt Pass (2798) Wannetjoch (3110) Welser Höhenweg (1850) Wildspitze (3770)

Itálie

Marmolada (3344) Monte Breva (3104) Passo Colbricon (1908) Passo Valletta (2699) Monte Sobretta (3296)

Švýcarsko

Aletschhorn (4195) Jungfrau (4158) Mönch (4099) Monte Rosa (4609) Wetterhorn (3701)

Německo

Watzmann (2714)

Francie

Mont Blanc (4810) Vallé Blanche (3842) Col du Fréjus (2541)

Česko

Bílé Labe (1515 m) Cukrák (411 m) Dlouhý důl (1363) Dlouhý hřeben (1085) Ještěd (1012) Kotel (1435) Kotelské sedlo (1311) Lysá hora (1344 m) Pomezní hřeben (1188) Sněžka (1602) Sněžné jámy (1497) Tok (865) Žalý (1036) Cesta česko-polského přátelství Krkonoše

Slovensko

Baranec (2184) Barania sedlo (2384) Bystré sedlo (2314) Gerlach (2655) Guľatý kopec (2125) Hincovo pleso (1946) Kopské sedlo (1750) Kozí štít (2116) Kriváň (2494) Kupoľa (2414) Lomnické sedlo (2189) Lomnický štít (2634) Poľský hrebeň (22000) Priečné sedlo (2352) Satanovo sedlo (2300) Sedielkový priechod (1950) Svišťový štít (2383) Tupá (2284) Zadná Žeruchová priehyba (1856) Západný Železný štít (2360) Zbojnícka chata (1960) Ždiarska Vidla (2146) Žeruchovky (2230)

Slovenské hřebenovky: Slovenské Rudohorie Nizké Tatry - východ (Králova hola) Nízké Tatry - centrální část (Ďumbier a Chopok) Nízké Tatry - západ (Chopok) Malá Fatra - hřeben na těžko Malá Fatra - centrální část Malá Fatra na jaře Malá Fatra - Belské lúky Velká Fatra - Rakytovský hřeben na těžko Velká Fatra - Rakytovský hřeben s přespáním na chatách Velká Fatra - Rakytovský hřeben na lehko Velká Fatra - Klačianský hřeben Velká Fatra - Krížňanský hřeben na sněžnicích Velká Fatra - Křížňanský hřeben Roháče

Svět

Jebel Toubkal Maroko (4167) Hoverla Ukrajina (2061) Rawka Polsko (1307) Szrenica Polsko (1361)

Přechody: Krkonoše Vysoké Tatry Haute Route a zkrácená Haute Route Téry Expres Tatarkův lyžařský okruh Hoch Tirol Haute Route Nockberge Trail